h1

Akta o útoku na Pentagon (část 3) – Barbara Honegger

Červen 9, 2010

Je důležité, že Zpráva Komise 9/11 ignoruje svědectví ministra dopravy Normana Minety vůči své vlastní komisi a stalo se tak pouze v případě svědectví ministra Minety. Jasný důvod pro takovouto očividnou a cílenou cenzuru je ten, že výpověď Minety, co by očitého svědka, je pro oficiální verzi vysoce nebezpečná. Část Minetovy výpovědi, která je obzvlášť nebezpečná, se týká viceprezidenta Cheneyho. Viceprezident Cheney již velel Prezidentskému krizovému operačnímu středisku (PEOC) pod Bílým domem, když se Mineta do operačního střediska PEOC v 9:20 dostavil. Mineta tvrdí, že Cheney při komunikaci s jakýmsi skeptickým „mladým mužem“ trval na tom, že „rozkazy (které předtím dal Cheney tomuto stejnému muži) stále platí“, a to v době, kdy onen muž oznamoval Cheneymu, že předpokládané letadlo, jehož radarovou značku sledovali na monitoru, bylo 50 (80 km), pak 30 (48 km) a nakonec pouhých 10 mil (16 km) od Washingtonu – tyto rozkazy mohly znít pouze letadlo nesestřelit.

V opačném případě by nebyl žádný důvod, aby se agent ptal Cheneyho, zda rozkazy „stále“ platí i přesto, že se toto letadlo nacházelo již téměř nad hlavím městem, kde byl sám Cheney. Toto je rozhodující z důvodu načasování, které lze z Minetova svědectví odvodit: Mineta se dostavil do operačního střediska PEOC v 9:20 a odhadl, že se tato interakce mezi Cheneym a agentem o tom, zda rozkazy „stále platí“, odehrála 5 až 6 minut poté, čili okolo 9:25. Z oficiálně udané rychlosti letadla, které představovala tato radarová značka, 540 mph (869 km/h), lze odvodit, že ať již tato značka představovala cokoliv, co se v takové rychlosti přibližovalo, do blízkosti Pentagonu se to dostalo v přibližně 9:32 – což se neblíží původní oficiální verzi času 9:43, ani době o šest minut dříve v 9:37, kterou Pentagon nakonec udal jako dobu údajného nárazu.

Toto vše se také událo v 9:32:

  • • Po nevysvětlitelném zpoždění, během kterého tajná služba věděla, že obě věže WTC byly terčem útoku, se tajná služba náhle začíná chovat, jako kdyby byly tyto útoky „skutečné“ a odvádí prezidenta Bushe z knihovny školy na Floridě, kde předčítal dětem.
  • • Hasičům je náhle přikázáno, aby se stáhli z WTC1.
  • • Je nařízeno uzavření newyorské burzy.
  • • Začíná převzetí letu 93. Řízení letového provozu zachytilo zprávu, že jedna letuška byla pobodána a údajní únosci oznámili, že na palubě je bomba.

Další související rozhovory:

Provedla jsem rozhovor se slavným „osamoceným taxikářem“, jehož taxík je jediným autem, které je vidět zaparkované na I-395 za pentagonským trávníkem s výhledem na západní stranu poté, co ostatní auta opustila dálnici. Toto taxi lze vidět na fotografiích pořízených seshora ráno 11. září, které je možno shlédnout na internetu. Řidič řekl, že jeho auto bylo poslední, kterému byl povolen vjezd do této části I-395 před tím, než policie postavila zátarasy, a že se rozhodl, že okamžitě neodjede jako ostatní, protože: „uvědomil jsem si, že toto je historie a chtěl jsem to vidět na vlastní oči.“ Uvedl, že v době, kdy přijel, což bylo po první násilné akci v budově, neviděl žádné důkazy toho, jak budovu zasáhlo letadlo, ani žádné viditelné kusy letadla na trávníku. Viděl pouze, jak z budovy stoupá černý kouř z požárů uvnitř budovy. Tento taxikář nakreslil schéma toho, co onoho rána viděl, zatímco se díval z I-395 na západní stranu Pentagonu.

Rovněž jsem provedla rozhovor s důstojníkem námořnictva pro veřejné záležitosti, který byl přidělen do Operačního střediska námořnictva (Naval Command Center, NCC), jedné z hlavních oblastí západní části Pentagonu zničené 11. září; tou druhou byla oblast Armádního finančního ředitelství/Auditu, jak již bylo zmíněno. Tento důstojník nebyl onoho rána v budově, ale byl narychlo přidělen jako zástupce důstojníka pro veřejné záležitosti v podzemním „záložním Pentagonu“ v Pensylvánii poblíž hranice se státem Maryland, „Site R“. Tento námořní důstojník jako očitý svědek uvnitř Site R uvedl, že náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz (viz. obr. dole vlevo) a pozdější viceprezident Cheney (viz. obr. dole vpravo), přiletěli do podzemního bunkru Site R po té, co Clarke ráno 11. září oficiálně vyhlásil „Kontinuitu vlády/Kontinuitu činnosti“ (COG/COOP). Toto je potvrzeno v Clarkově knize Against All Enemies (Proti všem nepřátelům), ve které píše, že Rumsfeld vybral místo sebe Wolfowitze na post určeného vládního úředníka COG/COOP v Site R. Snad je významné, že Site R a Camp David nejsou daleko od místa pádu letu 93. Podrobnosti o Site R dne 11. září a po něm jsou také uvedeny v knize Jamese Bamforda (viz. obr. zcela dole vlevo): A Pretext for War (Záminka k válce) (viz. obr. zcela dole vpravo).

Dne 4. února 2004 jsem dělala interview s generálem vzdušných sil Ralphem Eberhartem, velitelem Severoamerického velitelství protivzdušné obrany (NORAD) 11. září. Pokud je mi známo, gen. Eberhart neposkytl od událostí 11. září žádný další rozhovor. Před tím, než jsem začala pokládat své otázky, předala jsem generálu Eberhartovi kopie všech novinových článků z předních médií, které do toho dne vyšly na téma dezorientace personálu Severovýchodního sektoru NORADu (NEADS), kteří onoho rána spustili válečné cvičení NORADu „Vigilant Guardian/Vigilant Warrior“. K datu rozhovoru si byl tedy tehdejší šéf NORADu vědom prvotní dezorientace jeho vlastních „hráčů“ z NEADS 11. září mezi příchozími zprávami z cvičení a zprávami o skutečných únosech letadel.

Nejprve jsem se zeptala gen. Eberharta (viz. obr. vlevo dole), zda mělo cvičení NORADu „Vigilant Guardian/Vigilant Warrior“, které probíhalo 11. září, nějakou spojitost se simultánně probíhajícím krizovým cvičením nárazu letadla do věže, které mimo Washington, D.C. pořádal Národní úřad pro průzkum (National Reconnaissance Office, NRO).1 Odpověděl: „Ne.“ Tato odpověď mne překvapila, protože velká část zaměstnanců NRO pochází z jeho vlastního úřadu, ze vzdušných sil. Vyžádala jsem si potvrzení předchozí odpovědi, na které opět odpověděl: „Ne“. Abych si vytvořila základ pro další otázku, zmínila jsem fakt, že ředitel „hry“ pplk. Dawne Deskins (viz. obr. vpravo dole) řekla, že byla zmatena, zda jsou prvotní hlášení o unesených letadlech ráno 11. září „skutečností“ nebo „součástí hry“. Řekla jsem, že toto ukázalo, že cvičení NORADu onoho rána muselo být součástí scénáře únosu, alespoň podobného skutečným útokům, protože jinak by to nemohlo způsobit zmatek. Chvíli to zvažoval a pak gen. Eberhart odmítl odpovídat na jakékoliv další otázky a náhle rozhovor ukončil.

Kromě již dobře známých a oficiálně uznaných důkazů o tom, že Bushova administrativa věděla předem o hrubých rysech útoků 11. září – včasná varování zpravodajských služeb až jedenácti zemí a obsah dnes již slavného prezidentského denního souhrnu z 6. srpna 2001 (jehož desetistránková příloha nebyla stále zveřejněna), atd. – existují pádné důkazy, že zasvěcenci Bushovy administrativy měli předem téměř dokonalé – ne-li kompletní – povědomí o podrobnostech i datu útoku 11. září:

(Poznámka: To, že zasvěcenci Bushovy administrativy znali předem datum a podrobnosti o „vnějším“ útoku, není v rozporu s tím, že by tito zasvěcenci podporovali, nebo dokonce zorganizovali, tyto útoky. To znamená, že komplot za útoky 11. září je podobný požáru Říšského sněmu, jehož prostřednictvím Hitler rychle upevnil svou moc. Stejně jako u nacisty podporovaného požáru Říšského sněmu, existoval zde opravdový, ačkoliv vysoce nepravděpodobně úspěšný „vnější“ komplot, o kterém se tito zasvěcenci dozvěděli. Pak tento komplot tajně chránili a umožnili, že byl nejen úspěšný, ale také efektní, jako psychologická operace potřebná k ospravedlnění celé následující Bushovo-Cheneyovské světové i domácí agendy.)

1) Krátce po 11. září oznámil magazín Newsweek, že před 11. zářím dala Bushova administrativa na základě Zákona o sledování zahraničních zpravodajských služeb (Foreign Intelligence Surveillance Act, FISA) podnět k soudnímu povolení sledovat/odposlouchávat „až 20“ podezřelých teroristů napojených na al-Kajdu, kteří toho času pobývali ve Spojených státech. Ale pak následně nařídil předseda nejvyššího soudu Royce Lamberth (viz. obr. vlevo) zastavit již probíhající sledování. To může znamenat jen jediné – že Bushovo ministerstvo spravedlnosti/FBI/NSA zahájili odposlouchávání před tím, než požádali o povolení soud FISA, stejně jako u nyní slavných odposlouchávání po 11. září zahájených Bushovou administrativou, aniž by nejprve podali žádost o povolení u soudu.

Protože „až 20“ je chytrý způsob, jak říct „19“ bez jednoznačného odkazu na 11. září, zahájili ministerstvo spravedlnosti/FBI/NSA Bushovy administrativy téměř jistě sledování všech, nebo téměř všech, devatenácti v budoucnu obviněných únosců letadel z 11. září před tímto 11. zářím. Ačkoliv soudce Lamberth nařídil zastavení sledování, jakmile administrativa podala oficiální žádost o jeho povolení, existují důkazy, že Bushova administrativa jeho nařízení ukončit odposlechy ignorovala a pokračovala ve sledování údajných únosců až do 11. září, včetně.

Zacarias Moussaoui (viz. obr. vlevo dole) – jediná osoba obžalovaná Bushovou administrativou z něčeho, co se alespoň vztahovalo k 11. září – v soudních spisech uvedl, že on a „moji bratři (z al-Kajdy)“, toho času v USA, byli před 11. zářím sledováni Bushovou administrativou, a že Bushova administrativa ví, že to může prokázat. Jak by to mohlo být možné? Jestliže byl Moussaoui jedním z „až 20“ podezřelých teroristů napojených na al-Kajdu, které sledovali před 11. zářím bez předchozího povolení, jak informoval Newsweek, pak byl Moussaoui také jedním z „až 20“, jejichž odposlouchávání soudce Lamberth nařídil zastavit.

Koneckonců Moussaoui byl původně označen za „20. únosce“ komplotu 11. září. Překvapivě, zákon FISA vyžaduje, že pokud soud odmítne sledování, které započalo před tím, než bylo zažádáno o soudní povolení, stejně jako v tomto případě, musí soud informovat „cíl“ sledování a sdělit mu důvod pro odposlech udaný vládou v žádosti o sledování. Moussaoui říká, že může „prokázat“, že Bushova administrativa/FBI začala jeho sledování před 11. zářím, protože, jak lze vydedukovat, samotný FISA soud mu to sdělil poté, co Lamberth nařídil ukončení jeho sledování – a dalších lidí z „až 20“.

Pokud je toto ten případ, otevírá to velmi reálnou možnost, že soud rovněž informoval většinu, nebo všech 19 z „až 20“ údajných únosců před 11. zářím o tom, že byli sledováni Bushovou administrativou – a o důvodu pro takovéto sledování. Toto také vrhá nové světlo na tvrzení pentagonské, tehdy tajné operační skupiny pro vyhledávání informací – „Able Danger“ – že sledovala hlavního únosce letadel z 11. září Mohameda Attu (viz. obr. vpravo dole) a nejméně další čtyři z devatenácti únosců od ledna 2000, kdy Atta, podle knihy Daniela Hopsickera (viz. obr. zcela dole vlevo): „Welcome to Terrorland“ (viz. obr. zcela dole vpravo), vstoupil na území USA. FBI klamně tvrdila, a stále tvrdí, že Atta nepřijel do Spojených států do léta 2000, což je o šest měsíců později.

Pravděpodobný důvod pro tuto úmyslnou lež o tom, kdy Atta poprvé vstoupil do země, je to, co se ví, že Atta ve Spojených státech dělal v období mezi lednem a létem 2000. Hopsicker odhaluje, že kromě jiných činností, navštívil Atta v březnu 2000, a možná i dříve, Portland ve státě Maine. Nepomíjející „záhadou“, kterou již FBI jasně již zná, je spojitost mezi tím, co Atta v Portlandu dělal před tím, než administrativa připouští, že byl vůbec v zemi. Stejně jako to, co dělal v den před 11. zářím a brzo ráno onoho dne. To vše může mít něco společného se skutečností, že CIA údajně provádí tajné lety z letiště v Portlandu, Maine a že „vydané“ zadržené osoby prohlásily, že byly letecky převezeny ze země speciálními tryskovými letadly po té, co se nejprve zastavily na mezinárodním letišti pro proudová letadla v Portlandu.2

-pokračování-

_____________________________________________________________________________________________________________________________________

Poznámky:

1) Agency (NRO) Planned Exercise on September 11 Built Around a Plane Crashing into a Building,“ Associated Press, 22. srpna 2002; napsal Jonathan Lumpkin; „They Scrambled Jets, but It was a Race They Couldn’t Win,“ Syracuse Post-Standard, 20. ledna 2002, autor Hart Seely; „Rome Staff’s Efforts on 9/11 Earn Praise, Commission Says Military Did the Best It Could with the Information It Had,“ Syracuse Post-Standard, 18. června 2004, autor Hart Seely; Kompletní časová osa cvičení 11. září, Cooperative Research, na http://www.cooperativeresearch.org/timeline.jsp?timeline=complete_911_timeline&before-9/11=militaryExercises; Crossing the Rubicon, Michael Ruppert, kapitola 19: „Wargames and High Tech: Paralyzing the System to Pull Off the Attacks“ a kapitola 20: „Q&A: Many Asked, Some Answered––and a Golden Moment,“ New Society Publishers, 2004. V závěru knihy Rubicon, str. xi, oceňuje Ruppert autora „svatého grálu výzkumu 11. září“, podle jeho vlastních slov. (str. 336): Děkuji Barbaře Honegger, která neustále narážela na válečné hry až do doby, kdy jsme tomu všichni začali věnovat pozornost…ukázala jsi mi nejdůležitější stopu, kterou jsem potřeboval, abych to vše dal dohromady.“

2)Detainee’s Suit Gains Support from Jet’s Log,“ New York Times, 30. března 2005, str. A1. Klíčový citát: „Pan Arar („vydaný“ vězeň) říká, že sledoval pohyb (tryskového letadla Gulfstream) na mapě zobrazené na monitoru (uvnitř letadla), na kterém viděl, jak cestuje z letiště Dulles u Washingtonu na letiště Maine. Domnívá se, že byl v Portlandu (Maine), dále cestoval do Říma, a pak nakonec do Ammanu v Jordánsku, kde mu byly zavázány oči, a odtud byl převezen do Sýrie.“ Ačkoliv FAA tvrdí, že její záznamy zobrazují letadlo, které toho dne mělo všechny tyto zastávky, až na to, že přistálo v Bangoru, ne Portlandu, ve státě Maine, může být vězňovo tvrzení pravdivé, protože pouze Portland je označen jako „Mezinárodní letiště pro proudová letadla“, které se specializuje na přistávání a odlety právě takovýchto soukromých, firemních a vládních proudových letadel.

Reklamy
%d bloggers like this: