h1

Michel Chossudovsky: Válka a globalizace – Pravda o 11. září

Srpen 26, 2010

Svět stojí na pokraji nejvážnější krize v moderních dějinách. Vzápětí po tragických událostech z 11. září 2001 zahájily Spojené státy největší ukázku vojenské síly od dob druhé světové války a pustily se do vojenského dobrodružství, které ohrožuje budoucnost lidstva.

Jen několik málo hodin po teroristických útocích na Světové obchodní centrum a Pentagon označila Bushova administrativa za „hlavní podezřelé“ – bez jakéhokoli podpůrného důkazu – Usámubin Ládina a jeho síť Al-Káida. Ministr zahraničních věcí Colin Powell označil útoky za „válečný čiň“ a prezident George W. Bush potvrdil ve večerním televizní projevu k národu, že nebude „nijak rozlišovat mezi teroristy, kteří spáchali tyto činy a těmi zahranič­ními vládami, které jim poskytují útočiště.“

Bývalý ředitel CIA James Woolsey ukázal prstem na „státní sponzory“, čímž naznačil spoluvinu jedné nebo několika zahra­ničních vlád. Slovy bývalého poradce pro národní bezpečnost La­wrence Eagleburgera: „Domnívám se, že pokud jsme napadeni tak jako nyní, ukážeme, že jsme nebezpeční svou silou a svou odpla­tou.“ (1) .

Mezitím západní média, papouškující oficiální prohlášení, schválila zahájení „trestných akcí“ proti civilním cílům ve Střední Asii a na Blízkém východě. Jak napsal William Saflre v New York Times: „ Až náležitě určíme polohu základen a táborů těch, kdo na nás zaútočili, musíme jé rozdrtit, minimalizovat, ale přijmout rizika civilních obětí a jednat otevřeně nebo skrytě s cílem destabilizovat státy poskytující podporu teroru.“ (2) Bushova administrativa, využívající americká média jako svou hlásnou troubu, připravila západní svět na nemilosrdné zabíjení tisíců nevinných, civilistů v Afghánistánu a dalších zemích.

Usáma bin Ládin: Záminka pro zahájení války

Od samého začátku je „válka proti terorismu“ výhodně využívána nejen pro ospravedlnění rozsáhlého bombardování civilních cílů v Afghánistánu, ale také k likvidaci ústavních práv a právního řádu v USA v rámci tzv. „vnitrostátní války“ proti terorismu.

Ukazuje se, že hlavní podezřelý z teroristických útoků na New York a Washington v Saúdské Arábii narozený Usáma bin Ládin, je výtvorem americké zahraniční politiky. Byl rekrutován během afghánsko-sovětské války „ironií osudu pod patronátem CIA, aby bojoval proti sovětským vetřelcům“. Naše analýza ve druhé, třetí a čtvrté kapitole dostatečně potvrzuje, že bin Ládinova síť Al-Káida je tím co CIA označuje za „špionážní přínos“.

Během studené války, ale i po ní, hrála ve výcviku mudžáhidů klíčovou roli CIA s využitím pákistánského vojensko-špionážního aparátu jako „zprostředkovatele“. Guerillový výcvik sponzorovaný CIA byl zároveň spojen s výukou islámu. Clintonova i Bushova ad­ministrativa podporovala „militantní islámskou základnu“ včetně bin Ládinovy sítě Al-Káida jako součást své zahraničně-politické strategie. Vztahy mezi Usámou bin Ládinem a Clintonovou administrativou jsou velmi dobře zdokumentovány v záznamech z Kon­gresu. (viz Kapitola IV.)

Několik měsíců po zářijových útocích prohlásil ministr obrany Donald Rumsfeld, že bude složité Usámu najít a zajistit jeho vy­dání: „Je to jako hledat jehlu v kupce sena.“ Avšak USA mohly nařídit jeho zatčení a vydání bez sebemenších problémů při něko­lika příležitostech před útoky z 11. září.

Dva měsíce před útoky z 11. září byl Usáma bin Ládin, pro Američany „nejhledanější osoba“, v Americké nemocnici v Dubaji (Spojené arabské emiráty), kde se podrobil léčbě chronické infekce ledvin. (Viz Rámeček 1.1.) Pokud by americké úřady chtěly bin Ládina uvěznit před 11. zářím 2001, udělaly by to. Pak by ale neměly záminku k zahájení významné vojenské operace ve Střední Asii.

Rámeček 1.1.

 


 

Červenec 2001: Usáma bin Ládin v Americké nemocnici v Dubaji (Spojené arabské emiráty)

Dubaj je jedním ze sedmi emirátů ve federaci Spojených arabských emirátů, severovýchodně od Abu Dhabi. Toto město s 350 000 obyvateli bylo v červenci dějištěm setkání mezi Usámou bin Ládinem a místním agentem CIA. Partner vedení Americké nemocnice v Dubaji tvrdí, že „veřejný nepřítel č. 1V této nemocnici pobýval mezi 4. a 14. červencem.

V době, kdy byl hospitalizován, přijat bin Ládin návštěvy mnoha členů své rodiny i prominentů ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Během jeho pobytu v nemocnici byl v Dubaji poměrně známy místní agent CIA spatřen, jak vstupuje do hlavního výtahu v nemocnici a jede do pokoje bin Ládina. O několik dní později se tento agent CIA chvástal několika svým přátelům, že se zde setkal s Usámou bin Ládinem. Podle prověřených zdrojů byl 15. července, den poté, co se bin Ládin vrátil do [pákistánské] Kvéty, agent CIA odvolán zpět na velitelství.

Během vyšetřování objevila FBI „dohody o financování“, které po léta rozvíjela CIA se svými „arabskými přáteli“. Setkání v Dubaji tedy odpovídá logice „určité americké politiky“. (3)

10. září je bin Ládin znovu v nemocnici: tentokrát hostem amerického spojence (Pákistánu):

10. září, den před teroristickými útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon, prodělal Usáma bin Ládin dialýzu v pákistánské vojenské nemocnici. (4)

Pákistánská rozvědka (Inter-Services Intelligence, JSI) sdělila CBS, že bin Ládin byl ošetřen v Rávalpindí, na velitelství pákistánské armády. Jedna ze sester sdělila, že z urologického oddělení nemocnice byl vykázán běžný personál a nahrazen jinou skupinou lékařských pracovníků. „Byla to léčba velmi prominentní osoby,“ řekla sestra, která si nepřála být identifikována.

Je třeba poznamenat, že nemocnice přímo spadá pod pákistánské ozbrojené sily, které mají úzké vztahy s Pentagonem. Američtí vojenští poradci sídlící v Rávalpindí s pákistánskými ozbrojenými silami těsně spolupracují. Nebyl učiněn žádný pokus dopadnout Američany nejhleda­nější osobu, je však právě možné, že bin Ládin v té chvíli sloužil jinému, „lepšímu“ účelu.

 


 

Americká podpora Talibanu

Zatímco západní média (opakující výroky Bushovy administra­tivy) zpodobňují Taliban a bin Ládinovu Al-Káidu jako „ztělesnění zla“, již nezmiňují, že nástup Talibanu k moci v roce 1996 byl vý­sledkem americké vojenské pomoci, proudící Talibanu a Al-Káidě prostřednictvím pákistánské ISI. Jane Defence Weekly potvrzuje, že „polovina bojovníků a výzbroje Talibanu pocházela z Pákistánu od ISI.“ (5)

Založení fundamentalistického talibanského islamistického státu, podporované pákistánskou ISI, sloužilo americkým geopolitickým zájmům v regionu. Důvodem pro americkou podporou Talibanu byla ropa, neboť bezprostředně po obsazení Kábulu a vytvoření talibanské vlády v roce 1996 byla vyslána delegace do texaského Houstonu na setkání s manažery ropné korporace Unocal k projednání výstavby strategického transafghánského ropovodu (viz mapa).

Největší ukázka vojenské síly od druhé světové války

Nasazení americké válečné mašinerie, které je prezentováno ve­řejnému mínění jako „kampaň proti mezinárodnímu terorismu“, má za cíl rozšířit americkou sféru vlivu nejen ve Střední Asii a na Blízkém východě, ale také na indickém subkontinentu a na Dálném východě. Konečným záměrem USA je zřídit stálé vojenské základny v Afghánistánu, v zemi se strategickou pozici na hranicích bývalého SSSR, Číny a Iránu. Afghánistán je také středem oblasti mezi pěti jadernými mocnostmi: Ruskem, Čínou, Indií, Pákistánem a Kazachstánem. V tomto ohledu se Bushova vláda chopila příleži­tosti a využila „válku proti terorismu“ ke zřízení amerických vojen­ských základen v několika bývalých sovětských republikách včetně Uzbekistánu, Kazachstánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. (Viz Ka­pitola IV.)

Autoritářský stát

Za Bushovy administrativy vojenský a špionážní aparát zcela zjevně, převzal – za intenzivních konzultací s Wall Street – otěže zahraniční politiky. Klíčová rozhodnutí jsou činěna za zavřenými dveřmi v CIA a Pentagonu „civilní politické instituce“ včetně Kongresu USA se v narůstající míře stávají pouhou fasádou. Za­tímco v očích veřejného mínění převládá iluze o „fungující demo­kracii“‚ americký prezident se stává pouhou figurkou public relati­ons, která očividně nerozumí klíčovým otázkám zahraniční poli­tiky:

Je příliš mnoha témat, zejména těch, která se týkají širšího okruhu globálních záležitostí, při kterých Bush často působí, jako by četl z taháků. Když zabrousí do mezinárodních otázek, jasně projevuje svou nevědomost a dokonce ani jeho neochvějné sebe­vědomí mu nezabrání v tom, aby se dopouštěl chyb. (6)

Když se novinář ptal guvernéra Bushe během jeho volební kam­paně v roce 2000, co si myslí o Talibanu

…byl zmatený a jen zaraženě pokrčil rameny. Bylo třeba několik podnětů ze strany novináře („diskriminace žen v Afghá­nistánu“), aby se Bush probral: „Taliban v Afghánistánu! Sa­mozřejmě. Odvetná opatření. Myslel jsem, že mluvíte o nějaké rockové skupině.“ To svědčí o tom, jak dobře je o vnějším světě informován potenciá1ní prezident USA. A to dokonce i o velice významných současných událostech, o takových, o kterých mluví dnes každý – přesněji řečeno, každý s tím alespoň nejmenším po­nětím o kultuře – o vývoji, který, pokud by byl zvolen, by musel také řešit. (7)

Slova George Bushe byla vyřčena před dopisovatelem Glamor. Zatímco tyto výroky byly komentovány mnoha novinami mimo USA, americkými médii byly sotva vzaty na vědomí. (8)

Kdo rozhoduje ve Washingtonu? V kontextu významné vojenské operace, která má značný dopad na naši kolektivní budoucnost a globální bezpečnost – nemluvě o americké hrozbě útočného použití jaderných zbraní – jde o otázku nejvyšší důležitosti. Jinými slovy, má prezident kromě čtení pečlivě připravených projevů nějakou skutečnou politickou moc, nebo je nástrojem vojensko-špionážního estabilishmentu?

Vojenští plánovači přebírají velení

V „novém světovém řádu“ přebírají vojenští plánovači na minis­terstvu zahraničí, v Pentagonu a v CIA velení v zahraniční politice. Jsou ve spojení nejen s NATO, ale udržují kontakty i s vysoce po­stavenými činiteli Mezinárodního měnového fondu (MMF), Světové banky a Světové obchodní organizace (WTO). Ve Washingtonu sídlící mezinárodní finanční byrokracie, zodpovědná za prosazování smrtící „ekonomické léčby“ V rozvojových zemích a ve většině zemí bývalého sovětského bloku, zároveň udržújíc úzké pracovní vztahy s finančním establishmentem na Wall Street.

Moc v tomto systému je v rukou globálních bankovních a fi­nančních institucí, vojensko-průmyslového komplexu, ropných a energetických gigantů, biotechnologických a farmaceutických kon­glomerátů a mocných mediálních a komunikačních korporací, které vypouštějí vykonstruované zprávy a otevřeně ovlivňují průběh svě­tových události nestoudným překrucováním skutečností.

„Kriminalizace“ amerického státního aparátu

Za Reaganovy administrativy využívali významní úředníci mi­nisterstva zahraničí výnosy z nelegálního obchodu s drogami k fi­nancování dodávek zbraní pro nikaragujské Contras. Je hořkou iro­nií, že titíž úředníci ministerstva zahraničí, kteří byli zapleteni do skandálu Irán-Contragate, nyní obsazují klíčové posty v užším ve­dení Bushovy administrativy.

Titíž „vládní činitelé z Irán-Contragate“ přebírají velení v každo denním plánování „války proti terorismu“. Richard Armitage „úzce spolupracoval s Oliverem Northern a byl zalpojen do pašo­vání zbraní ve skandálu Irán-Contras.“ (9)

Bush si vybral osoby z té nejpochybnější Části republikán­ské stáje osmdesátých let. Ty, kteří byli zapleteni do aféry Irán-Contras. Jako prvního z nich jmenoval Richarda Armitage do funkce náměstka ministra zahraničí, což potichu prošlo v březnu prostým hlasováním v Senátu. Armitage působil jako tajemník ministerstva obrany pro záležitosti mezinárodní bezpečnosti v do­bách Ronalda Reagana, ale jeho jmenování do administrativy Bushe staršího bylo roku 1989 staženo ještě před výslechy kvůli kontroverzi ohledně Irán-Contras a jiných skandálů.

Poté, co Bush jmenoval Armitage, pokračoval jmenováním Reaganova náměstka ministra zahraničí Elliota Abramse do Ná­rodní bezpečnostní rady do funkce ředitele pro demokracii, lidská práva a mezinárodní operace, tedy na post, který nevyžaduje schválení Senátu. Abrams přiznal vinu ve dvou případech neprav­divé výpovědi před Kongresem během slyšení o Írán-Contras a byl následně omilostněn Georgem H. W. Bushem. (10)

Richard Armitage byl také jedním z hlavních architektů ame­rické tajné podpory mudžáhidů a „militantní islámské základny“ během afghánsko-sovětské války i po ní. Tato podpora byla finan­cována obchodem s drogami z oblasti Zlatého půlměsíce (zahrnující části Iránu, Afghánistánu a Pákistánu, pozn. překl.), což je vzorec, který se od té doby nijak zásadně nezměnil. (Viz Kapitola II.) Stále tvoří nedílnou součást americké zahraniční politiky. Navíc je dosta­tečně zdokumentováno, že mnohamiliardový obchod s drogami byl a je hlavním nezákonným zdrojem financování CIA. (11)

Likvidace právního řádu

Po 11. září byly státní zdroje přesměrovány na financování vojensko-průmyslového komplexu, zatímco sociální programy byly seškrtány. Vládní rozpočty byly přeorganizovány a výnosy z daní soustředěny na posilování policie a vnitrostátního bezpečnostního aparátu. Objevila se „nová legitimita“, která podkopává soustavu soudního systému a ničí „právní řád“. Je ironií, že v některých zá­padních zemích včetně USA, Velké Británie a Kanady je „existující demokracie“ demolována demokraticky zvolenými vládami.

Zatímco byla posílena „národní bezpečnost“, nová legislativa není určena na „ochranu občanů před terorismem“. Chrání a pod­poruje především systém „volného, trhu“. Jejím cílem je zneškodnit hnutí za občanská práva a protiválečné koalice a zároveň zarazit ‚rozvoj smysluplného antiglobalizačního protestního hnutí. (Viz Rá­meček 1.2.) Vzhledem k tornu, že se civilní ekonomika nachází ve stavu volného pádu, právě aparát tzv. „Homeland Security“ (vnitrostátní bezpečnosti) a vojensko-průmyslový komplex vytvářejí nová centra amerického ekonomického růstu.

Rámeček 1.2.

 


 

Antiglobalizační protestní hnutí a navrhovaný zákon C-42 v Kanadě

 

Zákon C-42, navržený krátce po útocích z 11. září, by umožnil vládě libovolně vymezovat vojenské zóny kdykoli a kdekoli bude chtít. Kdyby byl Quebec během summitu Americké zóny volného obchodu‚ (Free Trade Area of America, FTAA) na jaře 2001 prohlášen vojenskou zónou, mohl být být každý, kdo by byl zadržen v dané oblasti, prohlášen za teroristu, okamžitě uvězněn a zadržován bez odvolání po neurčitou dobu. (Zákon C-42 byl zrušen kanadským parlamentem v dubnu 2002.)

 


 

Nová „protiteroristická“ legislativa

 

Americký „zákon PATRIOT“ (12) kriminalizuje nenásilné protesty antiglobalizačního hnutí. Například demonstrování proti MMF a WTO je pokládáno za „zločin vnitrostátního teroru“. „Vnitrostátní terorismus“ podle zákona zahrnuje jakoukoli aktivitu, která by mohla vést „k ovlivňování politiky vlády zastrašováním nebo donucováním“. (13)

O americké „protiteroristické legislativě“, schválené Kongresem USA bylo rozhodnuto vojensko-policejně-špionážním establish­mentem. Ve skutečnosti byly některé prvky této legislativy navr­ženy už před 11. zářím jako odpověď na rostoucí antiglobalizační protestní hnutí.

V listopadu 2001 podepsal prezident George W. Bush nařízení vytvářející „vojenské komise nebo tribunály k vyšetřování osob po­dezřelých z terorismu“. (14)

Podle tohoto nařízení mohou být [podle uvážení prezidenta] cizinci, ať už z USA nebo odjinud; obviněni z podpory me­zinárodního terorismu … vyšetřováni před jednou z těchto komisí. Nejsou to vojenské soudy, které poskytují mnohem více ochrany… Ministr spravedlnosti Ashcroft výslovně prohlásil, že si teroristé nezaslouží ústavní ochranu. Jsou to „soudy“ pro odsuzování, nikoli pro výkon spravedlnosti. (15)

Okamžitě po útocích z 11. září byly v USA uvězněny stovky lidí na základě pestré škály vykonstruovaných obvinění. Středoškolští studenti byli vyloučeni ze škol pro zastávání „protiválečných“ názorů, univerzitní profesoři byli propouštěni nebo jim byly ukládány důtky za to, že se stavěli proti válce.

Floridský univerzitní profesor se stal první akademickou obětí války proti terorismu po 11. září. Dr. Sami Al-Arian, doživotní profesor počítačových věd na Univerzitě v Jižní Floridě (USF) … byl vyšetřován FBI a nikdy nebyl zatčen nebo obviněn ze zločinu. … Profesoru Al-Arianovi bylo vyhrožováno smrtí a byl rychle dočasně zbaven funkce (bez pozastavení platu) prezident­kou univerzity Judy Genshaft. [ V listopadu 2001] … Americký výbor členů univerzitních správních rad a absolventů (ACTA) vydal zprávu nazvanou „Obrana civilizace: Jak naše univerzity nechávají Ameriku na holičkách a co s tím lze udělat“. Zpráva citovala prohlá­šení 117 vysokých škol a univerzitních fakult, které si troufly zpochybnit či odmítnout prezidentovu válku proti terorismu.

„Obrana civilizace“ označila tyto akademiky za „slabý. článek americké odpovědi na útok“ z 11. září. (16)

Rozšiřování pravomocí FBI a CIA

V souladů s novou legislativou byly rozšířeny pravomoci policie tak, aby zahrnovaly preventivní odposlechy a sledování nevládních organizací a odborů, novinářů a intelektuálů.

Podle nového zákona bude mít stejný tajný soud pravo­moc ke schvalování odposlechů a tajných domovních prohlídek v trestních případech – nejen při odhalování zahraniční špionáže. FBI bude moci odposlouchávat jedince a organizace bez splnění přísných podmínek stanovených Ústavou. Zákon umožní tajnému soudu povolit plošné odposlechy jakýchkoli telefonů, počítačů nebo mobilních telefonů, které by mohly být užívány podezřelými osobami. Bude umožněna rozsáhlá kontrola e-mailů, dokonce ještě předtím, než je adresát otevře. Budou odposlechnuty nebo přečteny tisíce rozhovorů a dopisů, které nemají nic společného s podezřelými osobami nebo s jakýmkoli zločinem.

Nová legislativa rozšiřuje mnoho jiných pravomocí vyšetřova­tele a prokuratury, včetně možnosti rozsáhlého využití tajných agentů k infiltrování organizací, delších trestů odnětí svobody a doživotního dohledu nad těmi, kteří si trest již odpykali, rozšíření počtu zločinů, za něž lze vynést rozsudek smrti a prodloužení promlčecích lhůt pro stíhání zločinů.

Zákon [také] vytváří mnoho nových trestných činů. Jedním z těch, které jsou největší hrozbou pro disent a pro ty, kdo se staví ‚proti vládní politice, je trestný čin „vnitrostátního terorismu“. Ten je velmi volně definován jako čin ohrožující lidské životy, po­rušující trestní zákon a který se „zdá být zaměřen na zastrašení nebo donucování civilního obyvatelstva“ nebo „na ovlivnění politiky vlády zastrašováním nebo donucováním“. Podle této definice by protestní demonstrace, která zablokovala ulici a zabránila tak tornu, aby jí projela sanitka, mohla být pokládána za vnitrostátní terorismus. Do této definice by se rovněž mohly vejít demonstrace proti WTO v Seattlu. Byl to zbytečný doplněk trestního zákona; už nyní existuje mnoho zákonů, které z občanské neposlušnosti dělají trestný čin, ovšem bez toho, aby tuto odvěkou formu pro­testu testu označovaly za terorismus a zaváděly za ni přísné tresty od­nětí svobody.

Celkově představuje nová legislativa jeden z nejdrastičtějších útoků na občanské svobody za posledních padesát let. Je neprav­děpodobné, že díky ní budeme bezpečnější, je ovšem jisté, že kvůli ní budeme méně svobodní. Vláda USA vykládá pojem „válka proti terorismu“ jako per­manentní válku, válku bez hranic. Terorismus děsí každého z nás, ale stejně tak děsivá je i myšlenka, že vláda chce ve jménu boje proti terorismu trvale pozastavit ústavní svobody. (17) Kanadská legislativa do značné míry přejímá ustanovení z ame­rických protiteroristických zákonů. (Viz Rámeček 1.3.). Během dvou měsíců po útocích z 11. září „více než 800 lidí zmizelo v kanadském vazebním systému, aniž by jim bylo umožněno kontaktovat rodinu nebo právníky.“ (18) Stalo se tak dokonce před přijetím kanadské protiteroristické legislativy kanadským parlamentem:

„Protiteroristické“ zákony … mají na svědomí nejen likvi­daci občanských svobod. Likvidují spravedlnost. Znamenají ná­vrat inkvizičního systému svévolného zatýkání a vazby. Souhrnná policejní obvinění nahrazují důkaz. I sám koncept důkazu byl odstraněn. Obvinění se rovná vině. Koncept presumpce neviny až do prokázání viny byl zrušen. (19)

Rámeček 1

.3.

 


 

 

Kanadská protiteroristická legislativa

Byly odstraněny dva základní pilíře trestního práva při určování viny, rnens reea (záměr spáchat zločin) a actus rcus (fakt spáchání zločinu). Jestliže stát rozhodne, že byl spáchán teroristický čin a že jste s ním byli jakkoli spojeni, jste vinni bez ohledu na to, jestli jste „spáchali čin“ a „zamýšleli spáchat trestný čin“ či nikoli. „Právo odmítnout výpověď“ bylo zrušeno. Princip důvěrnosti mezi právníkem a jeho klientem byl odstraněn (což ‚ je jako nutit kněze pro­zradit obsah zpovědi). Pojem spravedlivého soudu a práva na plnou obhajobu je minulostí.

Lidé nebo organizace obviněné z toho, že jsou „teroristy“, jsou za­psáni na seznam. Kdokoli se dostane do styku se „zapsanou“ osobou nebo organizací, je pokládán za teroristu. A tak se právníci hájící osoby obviněné z terorismu mohou sami ocitnout na seznamu teroristů.

Majetek a bankovní účty mohou být zmrazeny a zabaveny kvůli pou­hému obvinění z terorismu. Tresty jsou nepřiměřené a kruté (v mnoha případech se jedná o doživotní vězení). To jsou některé z hrůz [kanad­ského protiteroristického] zákona C-36. (20) .

V Evropské unii je „protiteroristická legislativa“ i když rovněž přispívá k omezování občanských svobod a k podkopávání právního řadu méně drastická než v USA a Kanadě. V Německu dosáhli Zelení ve vládni koalici nátlakem na ministra vnitra Ottu Schillyho „ztlumení“ původního návrhu legislativy prezentovaného v Bun­destagu. Protiteroristická legislativa v Německu nicméně poskytuje policii mimořádné pravomoci. Zpřísňuje také zákony týkající se de­portace. Významné je rovněž to, že německá vláda přidělila více než tři miliardy marek na vnitrostátní bezpečnostní a špionážní aparát především na úkor sociálních výdajů.

Globální ekonomická krize

„Válka proti terorismu“ a rozvoj autoritářského státu se obje­vují na počátku obrovské globální ekonomické deprese, projevu­jící se úpadkem státních institucí, rostoucí nezaměstnaností, str­mým poklesem životní úrovně ve všech hlavních oblastech světa, včetně západní Evropy a Severní Ameriky, a vypuknutím hlado­morů v rozsáhlých oblastech.

Na globální ekonomické úrovni může být tato deprese mnohem ničivější než krize ve třicátých letech dvacátého století. Navíc tato válka zahájila nejen masivní přesun civilních ekonomických akti­vit do vojensko-průmyslového komplexu, ale také urychlila zánik sociálního státu ve většině západních zemí.

Pět dní před teroristickými útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon řekl prezident Bush takřka prorocky:

„Opakovaně jsem řekl, že peníze určené na sociální zabezpe­čení lze využít pouze v dobách války, recese a kritické nouze. A myslím to vážně. “(6. září 2001) (21)

Tón prezidentovy rétoriky připravil půdu pro dramatické roz­šíření americké válečné mašinerie. Módní slova „recese“ a „válka“ jsou užívána k manipulaci amerického veřejného mínění pro sou­hlas s vykrádáním prostředků určených na sociální zabezpečení pro zaplacení výrobců zbraní hromadného ničení – jde tedy o masivní přesměrování státních zdrojů do vojensko-průmyslového komplexu.

Od teroristických útoků převládly v médiích a v každodenním politickém diskurzu „láska k vlasti“, „loajalita“ a „vlastenectví“. Skrytým záměrem Bushovy proklamace „osy zla“ (Irák, Írán, Severní Korea, Libye a Sýrie) je vytvořit novou legitimitu, umožňující „revitalizaci národní obrany“ a zároveň poskytnout různá osprave­dlnění pro přímé vojenské intervence USA v různých částech světa. Přesun od civilní k vojenské výrobě mezitím obohacuje dodavatele resortu obrany na úkor civilních potřeb.

Podpora poskytnutá Bushovou administrativou vojensko­průmyslovému komplexu rozhodně nevyřeší rostoucí vlnu neza­městnanosti v Americe. (Viz Rámeček 1.4.) Namísto toho bude nová orientace americké ekonomiky vytvářet nadbytečné zisky, které shrábne hrstka velkých korporací.

Rámeček 1.4.

 


 

Vytváření pracovních míst v rámci americké válečné mašinerie

Velká pětka dodavatelů resortu obrany (Lockheed Martin, Northrop Grumman, General Dynamics, Boeing a Raytheon) přesunula zaměst­nance z „civilních“ do „vojenských“ výrobních provozů. Lockheed Mar­tin (LMT) — největší americký zbrojní dodavatel – přesunul zdroje ze svých problémových komerčních/civilních provozů do lukrativní výroby zbraňových systémů včetně high-tech stíhaček F-22 Raptor. Každá ta­ková stíhačka bude stát 85 milionů amerických dolarů. Bude vytvořeno tři tisíce přímých pracovních míst při skromných nákladech 20 milionů amerických dolarů na pracovní místo.

Boeing, který se uchází o 200 miliardovou zakázku ministerstva obrany na výrobu bojové stíhačky Joint Striker Fighter (JSF), potvrdil, že pokud tuto zakázku obdrží, bude vytvořeno asi 3 000 pracovních míst, avšak v důsledku 11. září „bude propuštěno až 30 000 pracujících. Každé pracovní místo vytvořené v Boeingu v rámci programu JSF bude stát daňového poplatníka 66,7 milionů dolarů. Není divu, že chce vláda snížit výdaje na programy sociálního zabezpečení.“ (23)

 


 

Válka a globalizace

Válka a globalizace jsou úzce propojené procesy. Globální eko­nomická krize, která předcházela událostem z 11. září, má své ko­řeny ve „volnotržních“ reformách „nového světového řádu“. Od „asijské krize“ v roce 1997 se hroutí finanční trhy, kolabuje jedna národní ekonomika za druhou a celé země (včetně Argentiny a Řecka) jsou přebírány svými mezinárodními věřiteli, kteří zahánějí miliony lidí do bezútěšné chudoby.

„Krize po 11. září“ ohlašuje v mnoha ohledech konec západní sociální demokracie, právě tak jako konec celé epochy. Byla posílena legitimita globálního „volného trhu“, což otevřelo dveře nové vlně deregulací a privatizací, která má v konečném důsledku vést k privatizaci všech veřejných služeb a státní infrastruktury (včetně zdravotní péče, elektřiny, městských vodáren a kanalizací, mezi­městských dálnic, veřejného rozhlasového vysílání a dalších slu­žeb).

V USA, Kanadě, Velké Británii a také ve většině zemí Evropské unie dochází rovněž ke změně právní struktury společnosti. Obje­vují se základy aparátu autoritářského státu založeného na likvi­daci právního řádu a čelí jen malé nebo žádné organizované opozici ze strany občanské společnosti. „Válka proti terorismu“ namířená proti „darebáckým státům“ je pokládána bez jakékoli debaty nebo. diskuse za nezbytnou pro „obranu demokracie“ a „posílení národní bezpečnosti“.

Kolektivní chápání základních příčin americké války založené na historii bylo nahrazeno potřebou „bojovat proti zlu“, „zkrotit da­rebácké státy“ a „dopadnout Usámu“. Tyto neustále omílané fráze jsou součástí pečlivě navržené propagandistické kampaně. Ideologie „darebáckého státu“, vytvořená Pentagonem během války v Zá­livu v roce 1991, je základem nové legitimity, ospravedlněním pro vedení „humanitární války“ proti zemím, které se nepřizpůsobily „novému světovému řádu“ a principům „volnotržního“ systému.

Poznámky:

1.) PBS News Bour, 11. září 2001, http://www.pbs.org/newshour/bb/­inilitary/terroristattack/governmcnt.html
2.) The New York Times, 12. září 2001.
3.) Le Figaro, Pařííž, 11. října 2001.
4.) CBS News with Dan Rather, 28. ledna 2002.
5.) Christian Science Monitor, 3. září 1998.
6.) Time Magazine, 15. listopadu 1999.
7.) Alexander Yanov, Dangerous Lady: Political Sketch of the Chief Fo­reign Policy Adviser to George Bush, Moscow News, 12. července 2000.
8.) Viz. též The Irish Times, 20. ledna 2001, The Japanese Times, 6. ledna 2002.
9.) The Guardian, Londýn, 15. září 2001.
10.) Peter Roff a James Chapin, Face-otf: Bush‘s Foreign Policy Warriors, United Press International, 18. července 2001, Centre for Research on Globalisation, http://globalresearch.ca/articles/ROF111A.html , 3. listo­padu 2001.
11.) Alfred McCoy: Drug Fallout: The CIA‘s Forty Year Cornplicity in the Narcotics Trade, The Progvessive, 1. srpna 1997.
12.) PATRIOT je zkratka vytvořená ze slov George W. Bushe „Uniting and Strengthening Anierica by Providing Appropriate Tools Required to Intercept and Obstruct Terrorism [Act]“ ([Zákon] sjednocující a posi­lující Ameriku poskytnutím odpovídajících prostředků potřebných k za­držení a zmaření terorismu) Brzy následoval „TIPS“ Terrorism Infor­mation and Prevention System (Systém informování a prevence tero­rismu).
13.) Michael Ratner, Moving Toward a Police State (Or Have We Arri­ved?), Global Outlook, No. 1, 2002, str. 35. Také na Centre for Re­search on Globalisation (CRG), http://www.globalresearch.ca/articles/-­RAT111A.html , 30. listopadu 2001.
14.) Ibid.
15.) Ibid.
16.) Bill Berkovitz, Witch-bunt in South Florida, Pro-Palestinian pro­fessor is first casualty of post-9/ 11 conservative correctness, Centre for Research on Globalisati on (CRG), http://globalresearcb.ca/articles/­BER112A.html , datováno 13. prosince 2001.
17.) Ratner, op. cit.
18.) Viz Constance Fogal, Globalisation and the Destruction of the Rule Of Law, Global Outlook, No. 1, jaro 2002, str. 36.
19.) Ibid., str. 37
20.) Ibid.
21.) Poznámky prezidenta Busche v přítomnosti mexického prezidenta Foxe před společným odletem do ohijského Toleda; U. S. Newswire Inc., 6. září 2001.
22.) Viz Michael Chossudowsky, War is Good for Business, Global Outlook No. 1., jaro 2002
23.) Ibid

Knihy o 11. září 2001:

Reklamy