h1

Jirí Mašek: Mráz přichází z Bílého domu

Září 7, 2010

Web GuluFuture.com přináší 17. srpna 2002 v článku nazvaném „Planes of 911 Exceeded Their Software Limits“ spekulaci ohledně způsobu náletu letadel do budov:

Dvě z letadel, která 11. září 2001 narazila do amerických budov, překročila své softwarově přednastavené letové bezpečnostní limity. Boeing 757 a 767 jsou vybaveny plně automatickým letovým řízením a jsou to jediná dvě dopravní letadla na světě, která umožňují plně automatický let. Mohou být kompletně naprogramována na vzlet, let do zadané destinace i přistání bez pilota sedícího za kniplem.

Jedná se tzv. „inteligentní letadla“, která mají palubním počítačem přednastavena určitá omezení, takže pilot nemůže svojí chybou způsobit újmu pasažerům. I když jsou stavěny tak, aby byly schopny prudkých G-manevrů, počítačové programy však takové prudké manévry, způsobené řízením posádky, automaticky blokují. Jsou nastaveny na maximální přetížení 1,5 G. Opakuji, jeden a půl G. Takže pilotova chyba nemůže způsobit, že si babička vzadu zlomí páteř. Nezáleží na tom, co chce pilot. Toto prostě obejít nelze.

Letadlo, které narazilo do Pentagonu, se přiblížilo nebo dokonce dosáhlo samé hranice svých fyzických možností. Vojácí spočítali, že na budovu klesalo se zatížením mezi 5 až dokonce k 7 G v závěrečné fázi.

To samé platí pro letadlo, které narazilo jako druhé do budovy WTC.

Je jediný způsob, jak toho dosáhnout.

Stejně tak jako jsou schopny samostatného letu bez posádky, Boeing 767 a 757 jsou také jediná dopravní letadla na světě, která jsou schopna letět na dálkové ovládání. Je to standardní výbava všech letadel tohoto typu, jsou toho schopny všechny 757 a 767. Účelem toho je, aby v případě vzniku nějakého vážného problému v kabině mohl NORAD (North American Aerospace Defense Command – Velitelství protivzdušné obrany Severní Ameriky) převzít řízení a dovést dálkově letadla bezpečně do cíle. Pouze v takovém modu řízení jsou tyto letadla schopny překročit své přednastavené hodnoty, protože v počítači je naprogramováno, že při převzetí dálkového řízení nastala na palubě nějaká nebezpečná a mimořádná situace.

Teroristé ve skutečnosti tato letadla neřídili a je absolutně vyloučeno, aby byla z kokpitu vedena tímto střemhlavým způsobem. Jde o dopravní letadla, nikoli F-16 a software to dobře ví.

Další důkaz: hlasové záznamy zůstaly prázdné.

Letové záznamy, které byly obnoveny z pásky, která zůstala katastrofou nepoškozena, však byly prázdné. Je pouze jediná možnost, jak k tomu může u 757 a 767 dojít. Když jsou letadla řízena dálkově, mikrofony, které vedou k kokpitovému nahrávacímu zařízení, jsou přesměrovány na dispečery z dálkového řízení, protože to je považováno v případě nenadálých událostí s letadlem za bezpečnější místo. Ale zatímco zvuk jde jinam, záznamníky hlasu vinou špatného odladění systému 757/767 stále běží. Používají tzv. nepřetržitou smyčku, která se každých 30 minut automaticky převinuje zpět a přehrává se novým záznamem, takže pokud je letadlo řízeno odjinud déle jak 30 minut, páska zůstane již prázdná. Přesně tak, jak byly nalezeny záznamy černých skříněk. Je to další důkaz o tom, že s letadly během posledních 30 minut neletěla posádka.

Fiktivní fakta

Nejméně 8 únosců, kteří byli jmenováni v prvních seznamech jako teroristé v letadlech, která narazila do budov, se později přihlásilo, že jsou stále živí a že s únosem nemají pranic společného. Zažili šok v momentě, když své tváře viděli v televizi označené za ty, kdo mají na svědomí únosy letadel. Uvedení jmen v seznamech ještě mnoho neříkalo, protože byla uvedena všeobecná arabská jména, jako u nás např. Novák či Novotný. Zřejmě jste neslyšeli nic o tom, jak americký ministr zahraničí letěl osobně do Maroka vydat „postiženým“ oficiální omluvu, že? Ne, teroristé neletěli těmi letadly, plastikové nože a kapesní boxery jsou ve skutečnosti až příliš směšné, než aby to byla pravda.

V této souvislosti jistě není bez zajímavosti fakt, že se někdo zřejmě pokusil zabít holandské majitele letecké školy Huffman Aviation, na které údajní teroristé pro zářijové útoky na USA trénovali. Avšak i Rudi Dekkers půl roku po svém kolegovi z letecké havárie, která se přihodila před 5 dny, vyvázl zdráv a téměř nezraněn. Se svou helikoptérou FH-1100 se zřítil do ledové floridské řeky Caloosahatchee. Díky své trénovanosti se dokázal uvolnit z rychle se potápějící kabiny a jen náhodou kolem prolétavající helikoptéra ho z ledové vody okamžitě vytáhla.

5. července 2002 totiž postihla letecká nehoda i Arneho Kruithofa, což je druhý Holanďan a vlastník floridské letecké školy. Jejich letadlo se zřítilo krátce po vzletu z domovského letiště Venice na Floridě. On i jeho další dva společníci se stačili z letadla dostat těsně před tím, než došlo k explozi. Trosky byly téměř okamžitě odklizeny, aniž by FAA stačila určit příčinu nehody. „To není zrovna obvyklý postup,“ komentoval to Arne Kruithof. „Ve skutečnosti je to naprosto neobvyklý postup…,“ dodal otřesený, ale jako zázrakem nezraněný pilot.

Česká televize na druhém programu v polovině září 2002 uvedla dokument francouzských filmařů „Let 93 – američtí novodobí hrdinové“. Jak známo z chování cestujících, které dnes již není možno ověřit, vznikl později jeden z mýtů, který následně vzbudil vlnu národní hrdosti. Výrok „let´s roll“, jdeme na to, se stal jedním z nejznámějších výroků období po 11. září 2001. A nebyli by to ani Američané, aby i toto nedokázali dobře prodat. Lisa Beamerová, vdova po cestujícím Todu Beamerovi, který tato slova údajně pronesl při telefonickém rozhovoru z paluby uneseného letadla, si dokonce nechala tento výrok zaregistrovat jako ochrannou známku.

Jak to tedy bylo ve skutečnosti? Na internetovém webu o leteckých nehodách AirDisaster.com, který má v USA velmi dobré renomé, protože na něj často přispívají i letečtí odborníci či letový personál, se na jaře 2002 objevil záznam komunikace mezi letadlem a řídící věží v Clevelandu.  Nejedná se o přesnou chronologickou nahrávku, pauzy byly z důvodů zkrácení odstraněny.

Podle některých zdrojů i svědků na zemi již operovaly v posledních fázích letu dopravního letadla v jeho blízkosti stíhačky protivzdušné obrany Spojených států, které byly uvedeny ze strany NORAD v pohotovost. Očití svědci uvádějí, že stroj se řítil k zemi již v plamenech a dokonce v několika částech. Tomu by odpovídalo i rozesetí trosek, kdy např. motor letadla ležel několik kilometrů od kokpitu. Oficiální armádní zdroje však trvají na verzi, že obě stíhačky vyrazivší ze základny v Langley nejprve za strojem American Airlines – let 77 na Washington ani první ani druhý dopravní letoun nestačily dostihnout. Připomeňme, že do Pentagonu narazil let 77 (pokud tedy vůbec narazil) v 9.37, kdežto let 93 se v Pennsylvánii zřítil v 10.03. Znamenalo by to tedy vzhledem k vzdálenosti mezi oběma místy (nějakých 420 km) a časovému rozpětí zřícení letadel (26 minut), že se vojenské stíhací letouny, které dokáží vyvinout maximální rychlost až kolem 2 500 km/h, z nepochopitelného důvodu přibližovaly k letu 93 nacházejícímu se v blízkosti Pittsburghu rychlostí ani ne třetinovou. S tím, že na základně v Langley čekaly mezitím na letištní dráze v pohotovosti další stíhačky, aniž by dostaly povolení zasáhnout do akce.

Pozůstalí po cestujících letu 93 měli jak známo v dubnu tohoto roku za přísných bezpečnostních opatření možnost poslechnout si údajný záznam z černé skříňky letadla společnosti United Airlines. Záznamy černých skříněk žádného z unesených letadel nebyly nikdy oficiálně zveřejněny. Na „oficiálním“ záznamu je podle agentury AP posledních 5 – 7 minut slyšet hádka a nadávky v angličtině a arabštině. V každém případě se však jedná o jiný záznam, než je prezentován zde na webu. Ten totiž končí slovy: „… There appears to be a puff of black smoke.“ Támhle se objevuje černý kouř.

Podivné dopravní letouny

A objevují se i další spekulace, tuto přinesl poměrně uznávaný španělský deník La Vanguardia v dubnu 2004:

Dva a půl roku po událostech 11. září stále přetrvává mnoho otázek a okolností obklopujících útoky na Dvě věže. Jednou z těchto neznámých je povaha určitých forem či obrysů pozorovaných na trupu letadla, které narazilo do jižní věže Word Trade Center. „La Vanguardia“ se dotázala na tato znamení firmy Boeing, ten však tvrdí, že není schopen odpovědět na tyto dotazy z důvodu národní bezpečnosti a odkázali nás na nezávislou vyšetřovací komisi, vyšetřující od 31. března, co se vlastně stalo.

V rozfázovaných snímcích záběrů letu United Airlines 175 jsou rozeznatelné tři podivné tvary, které letečtí odborníci, s nimiž jsme to konzultovali, nedokáží vysvětlit. Skládají se ze dvou protáhlých tvarů umístěných pod trupem, jeden směrem k přední části letadla a druhý směrem k jeho zádi. A pak je tam třetí, přibližně pyramidového tvaru, na břiše, téměř přesně uprostřed letadla. Sekce civilního letectví firmy Boeing s ústředím v Seattlu po 10 dní zkoumala fotografie s tím, že tento fenomén vysvětlí ve speciálním prohlášení, které učiní. Nakonec však mluvčí oznámil, že Boeing není schopen sdělit svůj názor  „z bezpečnostních důvodů“ a protože to není oficiální součástí vyšetřování útoků.

Různí odborníci na letectví v rozličných španělských centrech nenašli pro stíny či tvary, které lze pozorovat na uneseném letadle, žádné jasné vysvětlení. Nicméně digitální analýzy detekcí obrysů, vypracované v ústavu Escola Universitátea Politecnica de Mataró, uzavírají s tím, že „rozeznané objekty nelze přičítat stínům, způsobeným úhlem dopadu slunce na letadlo, neboť stále zůstávají ve stejném tvaru a velikosti, ačkoli se světlo mění.“ Tento výsledek byl dosažen podle citované technické zprávy postoupením fotografií k digitálnímu procesu zpracování „který by odpovídal změnám ve světle“, které lze vidět pouhým okem a které by v podstatě nedávaly žádný smysl v případě, že trup komerčního letadla by byl cylindrického a rovného tvaru.

Autor, který má bohaté profesionální zkušenosti s digitálním zpracováním obrazu, umělými neuronovými sítěmi a biometrií, ve zprávě říká, že „stejný postup“ byl použit pro každou z fotografií „s využitím tří standardních algoritmů pro zpracování snímků“, jejichž technická data jsou specifikována v příloze. Tím, že objasnil, že „zkoumané snímky jsou pořízeny z různých úhlů pozorování“, ustanovuje že „objekty současně vykazují odlišné světlo, když jsou v profilu“ a přidává k tomu „jediné možné vysvětlení“, když nakonec podotýká, že „detekované objekty lze zřetelně odlišit od podvozku“.

Rekonstrukce událostí, vedoucích k hrůznému útoku na budovu druhé věže, ukazuje, že přípravy na let United Airlines UA-175 z Bostonu do Los Angeles byly 11. září 2001 zcela rutinní. Letadlo B-767-222, registrační číslo N612UA, opustilo terminál na mezinárodním letišti Logan v 7:58 a ve vzduchu bylo v 8:15. Na palubě bylo 56 pasažerů, včetně teroristů z al-Káidy vybavených kapesními boxery. Kapitánem byl padesátiletý bývalý pilot námořnictva Victor Saracini.

Letadlo letělo po své obvyklé trase až do 8:47, kdy na úrovni mostu George Washingtona, který spojuje severní část Manhattanu s New Jersey nad řekou Hudson, změnilo kurz otočením ostře vlevo. Únosci, kteří měli podříznout hrdla několika stevardkám, převzali kontrolu nad kokpitem. Po 12 minut Boeing letěl na řekou Hudson kopírující západní břeh, dokud znovu nezatočil vlevo. Přímo před ním byla věž World Trade Center, do které narazil v 9:03.

V té době již kamery přímého přenosu mířily na severní věž, kde zuřil požár způsobený nárazem letadla American Airlines B-767, ke kterému došlo v 8:48. Milióny televizních diváků byli živými svědky toho, jak UA-115 nalétává do věže, mezi poschodími 78 a 84 a způsobuje mnohem větší explozi, než ke které došlo při prvním nárazu.

Oficiální vyšetřování Federal Aviation Authority zjistilo, že Boeing narazil do budovy v rychlosti 937 km /h. Jiná studie, kterou vypracoval Massachussetts Technology Institue však došla k tomu, že rychlost v momentu nárazu byla pouze 859 km/h.

Žádná z těchto skupin však nezmínila, že pod letadlem byl připevněn předmět zvláštního tvaru. Jejich závěry jsou součástí svazku o půl milionu stránkách, který sloužil jako odrazový můstek pro 10 členů národní vyšetřovací komise, zkoumajících tuto kauzu.

Komise zahájila vyšetřování v budově celního úřadu newyorského přístavu. Jejím cílem bylo pokračovat ve vyšetřování započatém společným oboukomorovým výborem pro zpravodajství. Ten ještě před předáním národní komisi zjistil několik lidských a organizačních selhání, která zabránila zpravodajským službám předejít útokům. Bílý dům se pokusil prosadit na místo předsedy komise ex-ministra zahraničních věcí Henryho Kissingera, což se nepodařilo. Proto zastavil financování komise, která dosud neobdržela 11 milionů dolarů vyčleněných v rozpočtu na její práci. Desetičlenná komise, která má podporu jak Demokratické, tak Republikánské strany, měla prezentovat své závěry Kongresu v květnu 2004, k jejich zveřejnění o rozsahu 600 stran nakonec došlo 22. července 2004.  Rodiny 2.798 lidí (z nich 1.095 v jižní věži World Trade Centra v New Yorku), kteří zahynuli 11. září, se však nedozvěděly principiálně nic nového ohledně největšího útoku na Spojené státy a způsobu jeho provedení.

Otázkou však stále zůstává, zda speciálně do budovy Pentagonu skutečně narazilo letadlo, viz článek na webu http://www.asile.org/

Očití svědkové potvrzují, že 11. září 2001 cosi skutečně vlétlo do Pentagonu. Ovšem v momentě, kdy mají letadlo popsat, začíná to být hodně zajímavé:

Několik svědků ještě tvrdí, že obří letadlo viděli. Anonymní žena, kterou zpovídali hned 11. září CNN,  potvrzuje, že viděla „dopravní letadlo“. I armádní kapitán Lincoln Liebner řekl agentuře AFP: „Uviděl jsem velmi rychle a nízko letící letadlo American Airlines.“ Avšak od doby, kdy se na netu objevil článek „Hledejte Boeing!“ – zábavný kvíz, ozvalo se mnoho dalších očitých svědků. A další svědkové, kteří byli citováni americkými médii okamžitě po události, hovoří o malém letadle, které za letu vůbec nevypadalo jako dopravní letoun. Spíše jako útočná raketa s bočními křidélky.

Jednalo se o stroj tak pro 8 až 12 lidí a „hvízdalo to, jako když stíhačka útočí střemhlav“, vysvětluje Steve Patterson pro on-line stránky deníku Washington Post, z 11. září 2001.

Tom Seibert, správce sítě v Pentagonu, uvedl pro Washington Post: „Slyšeli jsme zvuk jakoby nějaké rakety a pak jsme uslyšeli hlasitý výbuch.“

„Ve vzduchu nebylo žádné jiné letadlo kromě toho, které se nacházelo někde vysoko nad Georgetownem na levém břehu,“ vysvětlil US armádní generál Clyde Vaughn, vedoucí složky vojenské podpory, pro CNN. „Klidně se o letadlo mohlo jednat. Já však nikdy letadlo takového tvaru neviděl.“

Mike Walter, novinář z USA Today, ihned po útoku  objasňuje pro The Washington Post a CNN, že „to bylo jako námořní raketa s bočními křidélky“.

Daniella O´Brienová, kontrolorka letového provozu na washingtonském letišti Dulles, odkud startoval let 77 American Airways, potvrdila, že letoun, který zasáhl Pentagon, měl rychlost a manévrovací schopnosti „vojenského letadla“, nikoliv dopravního. Její výpověď byla publikována na ABCnews a převzata též pro National Air Traffic Controllers Association site. Část z ní citujeme i my:

„Zaznamenala jsem letadlo. Bylo to neidentifikovaný letoun na jihozápad od Dullesu, který letěl obrovskou rychlostí….  Pouze jsem si to zaznamenala. Nic víc.“

O´Brien se zeptala kontrolora sedícího vedle ní, Toma Howella, zda to také viděl.

Řekl jsem: “Můj Bože! Vypadá to, že míří na Bílý dům´“, vybavuje si Howell. Řval jsem: „Máme cíl mířící přímo na Bílý dům!“ Rychlostí 500 mil v hodině to letělo rovnou do P-56, chráněné bezletové zóny 56, která pokrývá Bílý dům a Capito.“

„Rychlost, manévrovací schopnosti, způsob jakým to zatáčelo… všichni, tak jak jsme seděli v místnosti řízení letového provozu, my všichni zkušení kontroloři letecké dopravy, jsme byli v domnění, že to musí být vojenské letadlo,“ říká 0´Brien. „757 tak prostě nelítá, to by bylo velmi riskantní.“

„Letadlo již bylo tak 12 až 14 mil odtud,“ říká O´Brien, „a začalo odpočítávání. 10 mil západně, 9 mil západně… Náš šéf vytočil přimou linku do Bílého domu a začal jim sdělovat tu zprávu, (že) „máme neidentifikovaný objekt velmi rychle letící na vás, 8 mil západně.“

Viceprezident Cheney byl okamžitě přemístěn do speciálního bunkru. Zaměstnanci Bílého domu dostali příkaz okamžitě vyběhnout ven z budovy.

„Pokračovali jsme v počítání – šest, pět, čtyři…  A když jsem již chtěla říct tři, tak najednou letadlo obloukem uhnulo. Ohromně jsme si všichni oddechli. Takže to je stíhačka! Je to jeden z našich hochů, který byl vyslán hlídat Washington, hlídat prezidenta. Konečně jsme si vydechli,“ říká 0´Brien.

Ale letoun se neustále stáčel doprava, dokud neopsal 360stupňový manévr.

„Pak jsme ztratili radarový kontakt. Čekali jsme. Stále čekali. Srdce nám bilo o stošest a chtěli jsme se vědět, co se stalo. Až se ozvali kolegové z Washington National letiště, kteří nám hlásili do sluchátek – Dulles, převezměte veškeré linky směřující do města, byl zasažen Pentagon.“

Nejasnosti kolem Pentagonu

11. září potvrdilo ministerstvo obrany USA, že do Pentagonu narazil Boeing 757. Očití svědci skutečně hovoří o zásahu nějakým letícím objektem. Ale v žádném případě nedochází ke konsensu v tom, že by mělo jít o dopravní letadlo. Možná oficiální verze událostí zpětně ovlivnila nazírání svědků. Francouzské deníky  Le Monde a Libération publikovaly články s podobnými argumenty, jako my. Oba dva citovaly Steva Pettersona a Mika Waltera, aby ukázaly, že s hypotézou o Boeingu 757 můžeme být úplně vedle. A články a svědectví, které se jako první objevily v americkém tisku, měly otevřít širokou diskusi o tom, co se vlastně u Pentagonu stalo. První zpráva byla „zdálo se, že to je tak pro 8 až 12 lidí“, ta druhá zněla „slyšeli jsme zvuk jakoby nějaké rakety“.

Takže dovolte závěrečnou otázku: Jaké vlastně existují důkazy, že 11. září 2001 do Pentagonu narazil Boeing 757?

Připomeňme si, co píše o Pentagonu Thierry Meyssan ve své knize Velký podvod (v Česku vydalo nakl. Motto):

Vzpomínáte si na útok na budovu Pentagonu? To, co se tam 11. září 2001 dělo, bylo tak závažné a natolik nenadálé, že v dané chvíli nebylo možné postihnout rozpory v oficiální verzi výkladu oné události. Krátce před desátou hodinou dopolední washingtonského času vydalo ministerstvo obrany USA stručnou zprávu: „Ministerstvo obrany pokračuje v odstraňování následků napadení, k němuž došlo dnes ráno v 9 hodin 38 minut. V dané chvíli nejsou k dispozici žádné údaje o počtu obětí. Příslušníci personálu, kteří utrpěli zranění, byli dopraveni do několika blízkých nemocnic. Ministr obrany pan Donald S. Rumsfeld vyslovil soustrast rodinám, jejichž příslušníci byli při tomto hanebném útoku usmrceni a zraněni. Řízení akcí zabezpečuje ministr ze svého střediska velení v Pentagonu. Všechen personál byl z budovy evakuován, zatímco zásahové jednotky ministerstva obrany a ze sousedních míst bojují s ohněm a zajišťují zdravotnickou pomoc. Ačkoli podle prvních odhadů jsou způsobené škody značné, Pentagon by měl být opět otevřen zítra ráno. Náhradní pracoviště za místnosti v postižených částech budovy jsou zajišťována.“

První zprávu o útoku přinesla agentura Reuters, která sdělila, že Pentagon byl zasažen vrtulníkem, jenž explodoval. Tuto informaci telefonicky potvrdil tiskové agentuře Associated Press poradce Demokratické strany Paul Begala.

Několik minut poté opravuje tuto informaci ministerstvo obrany v tom smyslu, že šlo o letoun. Další svědectví vyvracejí první informaci a potvrzují zprávu úředních míst. Fred Hey, asistent senátora Boba Neye prohlásil, že když jel po dálnici vedoucí vedle Pentagonu, viděl padat dopravní letoun Boeing. Senátor Mark Kirk po snídani s ministrem obrany právě vyjížděl z parkoviště Pentagonu, když se tam zřítil velký letoun. Sám ministr obrany Donald Rumsfeld vyběhl ze své pracovny a utíkal do zasažené části budovy pomáhat obětem. Na místě zasáhli hasiči z Arlingtonu. K nim se připojily čtyři skupiny záchranářů FEMA (Federální agentura pro zásahy při katastrofách) a hasiči z Reaganova letiště. Asi v 10 hodin a 10 minut se postižené křídlo Pentagonu zřítilo. Novinářům nebyl povolen přístup na místo tragédie, aby nepřekáželi při záchranných pracích, a museli se spokojit s filmováním prvních zahalených obětí, které byly dopravovány do improvizované polní nemocnice. Agentuře Associated Press se však podařilo získat snímky příjezdu hasičů, pořízené jistým občanem z budovy stojící na břehu řeky.

V panujícím zmatku trvalo několik hodin, než předseda Sboru náčelníků štábů ozbrojených sil, generál Richard Myers oznámil, že „sebevražedným letounem“ byl Boeing 757-200 linky 77 letecké společnosti American Airlines, který měl letět z Dullesu do Los Angeles a který zmizel z obrazovek radiolokátorů leteckých dispečerů v 8 hodin 55 minut. Všeobecnou nervozitu dále vystupňovaly tiskové agentury tím, že začaly hovořit o téměř osmi stech mrtvých. Šlo o nesmyslně vysoký počet, který se však ministr obrany Donald Rumsfeld nesnažil příštího dne ve svém prohlášení pro tisk vyvracet, přestože tehdy již byl skutečný počet obětí přesně znám.

Po útoku na Světové obchodní centrum představovalo toto zjištění pro každého nový šok. Znamenalo to, že nejmocnější ozbrojené síly na světě nedokázaly ochránit své vlastní sídlo a utrpěly těžké ztráty a že Spojené státy, považované za nepřemožitelné, jsou zranitelné dokonce na vlastním území.

Na první pohled jde o nesporná fakta. Jakmile se však pustíme do hlubšího zkoumání podrobností, zjistíme, že oficiální verze vysvětlení celého případu jsou svým způsobem rozpačité, do značné míry rozporné, protichůdné.

Pracovníci služby řízení leteckého provozu FAA Federal Aviation Administration) sdělili reportérům listu Christian Science Monitor, že přibližně v 8 hodin 55 minut klesl dotyčný Boeing do výšky 8 840 metrů a nereagoval na výzvy. Protože se odmlčel i jeho automatický identifikační systém, soudilo se, že došlo k poruše elektrické sítě letadla. Pak pilot, který stále neodpovídal, zapnul svou radiostanici, načež bylo v krátkých intervalech slyšet něčí hlas se silným arabským přízvukem. Neznámý muž pilotovi vyhrožoval. Potom letadlo provedlo otáčku o 180 stupňů a nabralo kurz na Washington, načež se leteckým dispečerům ztratilo.

Podle platných předpisů ohlásili zmínění pracovníci řízení leteckého provozu změnu kurzu sledovaného letounu na velitelství FAA. Tam však v té době většina amerických odpovědných funkcionářů tohoto orgánu nebyla přítomná – téměř všichni odletěli do Kanady na jakousi odbornou konferenci. Ve zmatku, jenž v onen den zavládl, se zaměstnanci právě vykonávající ve štábu FAA službu domnívali, že jde o další potvrzení zprávy týkající se druhého letounu, který zamířil nad New York. Až po půlhodině si uvědomili, že se toto sdělení týkalo třetího letadla, jež změnilo kurz – a teprve poté informovali příslušné vojenské instituce. Vinou tohoto nedopatření bylo ztraceno dvacet pět drahocenných minut.

Když 13. září 2001 vypovídal nový předseda Sboru náčelníků štábů generál Richard Myers před senátním výborem pro ozbrojené síly, nebyl s to sdělit, co konkrétně bylo proti zmíněnému letounu podniknuto.

Na základě velmi vzrušené diskuse s nejvyšším vojenským funkcionářem dospěli senátoři k závěru, že k žádnému pokusu o zásah proti třetímu podezřelému Boeingu nedošlo. (Velice důležitý protokol o výpovědi generála Richarda Myerse před senátním výborem pro ozbrojené síly je v příloze.) Je však možné uvěřit, že by ozbrojené síly USA zůstaly při nepřátelských útocích na New York a Washington pasivní?

Ve snaze čelit katastrofálním důsledkům zmíněné výpovědi generála Myerse v senátním výboru vydal štáb NORAD  dne 14. září speciální komuniké. V něm se uvádí, že o změně kurzu Boeingu byl NORAD informován teprve v 9 hodin 24 minut, načež okamžitě nařídil, aby proti podezřelému letadlu zasáhla dvojice stíhaček F-16 z letecké základny Langley ve Virginii. Protože velení letectva nevědělo, kde se Boeing právě nachází, domnívalo se, že jde o další útok na New York, a proto prý vyslalo stíhače na sever. Trať Boeingu údajně zkřížil dopravní letoun, který vzlétl z prezidentského letiště Saint-Andrew a identifikoval ho. Bylo však už příliš pozdě.

Není jisté, zda je verze NORAD poctivější než ta, se kterou vyrukoval před senátním výborem generál Myers. Dá se snad věřit tvrzení, že radiolokační systém ozbrojených sil USA nedokáže zjistit polohu Boeingu ve vzdušném prostoru na vzdálenost pouhých několika desítek kilometrů? A že velký dopravní letoun je schopen uniknout výkonným stíhačkám F-16, které byly proti němu vyslány?

Připustíme-li, že Boeing překonal tuto překážku, měl být sestřelen tehdy, když se přibližoval k Pentagonu. Bezpečnostní systém, který chrání ministerstvo obrany, je samozřejmě předmětem vojenského tajemství, stejně jako ochrana a obrana prakticky sousedícího Bílého domu. Nadto prý byl tento systém úplně přehodnocen a reorganizován po řadě incidentů v roce 1994, zejména poté, kdy na trávníku v zahradě Bílého domu přistál lehký letoun Cesna 150L. Také se uvádí, že celý tento ochranný systém je řízen z prezidentského letiště Saint-Andrew, na němž jsou trvale rozmístěny dva útvary bojových letounů, konkrétně 113. letecké křídlo vojenského letectva a 321. stíhací útočné křídlo letectva vojenského námořnictva. Tyto útvary jsou vybaveny letouny F-16 a F/A-18 a nikdy by neměly dopustit přiblížení jakéhokoli Boeingu.

Mluvčí Pentagonu podplukovník Vic Warzinski však k tomu řekl: „Nevěděli jsme, že ten letoun letí na nás – a pochybuji, že před úterkem [11. září] mohl někdo něco takového předvídat.“

Tak se stalo, že poté, co zmizel pronásledovatelům a hladce pronikl nejdokonalejší protivzdušnou obranou, skončil Boeing svůj let nárazem do budovy Pentagonu.

Boeing 757-200 je dopravní letoun schopný přepravovat 239 cestujících. Jeho délka činí 47,32 metru a rozpětí křídel 38,05 metru. S plnou zátěží váží 115 tun a dosahuje cestovní rychlosti 900 km/h. Pentagon je největší administrativní budovou na světě. Denně v něm pracuje 23 000 lidí. Jméno má podle originálního architektonického uspořádání – tvoří jej pět soustředných pětiúhelníků. Byl postaven nedaleko Bílého domu, ale na protilehlém břehu Potomaku. Neleží tedy ve Washingtonu, nýbrž v Arlingtonu na území sousedního státu Virginie.

Aby způsobil co největší škody, musel by Boeing naletět střemhlav na střechu Pentagonu. Protože povrch budovy zaujímá plochu 29 akrů (tj. 117 360 m2), bylo by to docela snadné. Teroristé se však naopak rozhodli napadnout Pentagon z boku, ačkoli boční stěny dosahují výšky pouhých 24 metrů. Letadlo náhle začalo klesat, jako by se chystalo přistát. Ačkoli zůstávalo v horizontální poloze, klesalo do přízemní výšky téměř vertikálně, aniž poškodilo – třeba jen vzdušnou vlnou a plyny svých reaktivních motorů – stojany pouličního osvětlení na dálnici, která vede podél pentagonského parkoviště.

Když letoun Boeing klesá, vysunuje se mu automaticky podvozek. Ačkoli je potom vysoký třináct metrů, což odpovídá výšce domu o třech podlažích, tento Boeing prorazil stěnu Pentagonu pouze na úrovni přízemí a prvního patra. Z toho vyplývá, že podvozek letounu se nutně musel odtrhnout předtím, než Boeing narazil do spodních podlaží Pentagonu. A to všechno dokázal (viz snímek na obálce knihy), aniž poškodil skvělý trávník před budovou, zeď nebo parkoviště či heliodrom. V oněch místech je totiž plocha pro přistání malých vrtulníků.

Navzdory své hmotnosti (kolem 100 t) a rychlosti (mezi 400 a 700 km/h), letadlo pobořilo pouze stěnu prvního pětiúhelníku budovy. Je to zřetelně vidět na následujícím snímku.

Otřes vyvolaný nárazem Boeingu pocítili lidé v celém Pentagonu. Palivo, které je uloženo v křídlech letadla, se vznítilo a požár se rozšířil po budově. V ní zahynulo sto dvacet pět osob, k nimž je třeba přičíst čtyřiašedesát cestujících a členů posádky, kteří byli v letadle.

Šťastnou náhodou (?) letoun narazil do té části budovy Pentagonu, která se zrovna opravovala. Právě se tam dokončovalo vybavení a zařízení nového střediska velení vojenského námořnictva. Řada kanceláří nebyla obsazena a v některých pracovali pouze civilní zaměstnanci, kteří se zabývali montáží přístrojů a zařízení. Tím se vysvětluje skutečnost, že oběťmi se stali převážně civilisté a že v řadách postižených vojáků nebyl ani jeden generál.

Půl hodiny po útoku se horní podlaží zřítila.

Tyto první dílčí části oficiální verze jsou málo pravděpodobné, a její zbývající části zcela nemožné.

Když vložíme siluetu Boeingu do družicového snímku, vidíme, že do budovy vnikla pouze příď letounu. Trup a křídla zůstaly venku.

Letoun se rázem zastavil, aniž jeho křídla narazila do stěny. Není vidět žádnou stopu po nárazu, kromě přídě Boeingu. Na snímcích bychom však měli spatřit někde venku – fakticky na trávníku – křídla a trup.

Jestliže je příď tohoto letadla vyrobena ze slitiny, která se může rychle roztavit, a jestli křídla obsahující palivo mohou shořet, pak jeho trup je z materiálu podobného tomu, z jakého se vyrábějí karoserie osobních a nákladních automobilů. V případě požáru by z trupu určitě zůstaly ohořelé trosky. Podíváte-li se na snímek na obálce, nepochybně zjistíte, že tam žádné zbytky letadla nejsou. Snímek byl přece pořízen v prvních minutách: již přijely automobily hasičů, ale ti ještě nezasáhli a horní podlaží budovy se dosud nezřítila.

Na tiskové konferenci konané 12. září vysvětlil velitel arlingtonských hasičů Ed Plaugher, že jeho lidé měli za úkol bojovat proti rozšíření požáru v Pentagonu, ale že nebyli připuštěni na místo nárazu letadla. V přímém kontaktu s letounem prý zasahovaly pouze speciální skupiny (Urban Search and Rescue) Federální agentury pro zásahy při katastrofách (FEMA).

Na zmíněné tiskové konferenci proběhl následující dialog:

Novinář: „Co zbylo z letounu?“

Velitel hasičů Plaugher: „Zaprvé, pokud jde o letoun: při boji s požárem, o němž jsem hovořil, viděli jsme několik úlomků, ale nebyly to žádné větší kusy. Jinými slovy – nejsou žádné části trupu ani nic podobného.“ […]

Novinář: „Poslyšte, veliteli, drobné kousky z letounu jsou rozmetány všude – až na dálnici. Jde vesměs o maličké úlomky. Domníváte se, že letadlo vybuchlo, že v okamžiku nárazu doslova explodovalo v důsledku výbuchu paliva, nebo…“

Plaugher: „Víte, k tomu bych se raději nevyjadřoval. Máme četné očité svědky, kteří jsou schopni vás o tom, co se dělo s letounem během jeho přibližování, informovat lépe. To prostě nevíme. Já to nevím.“ […]

Novinář: „Kde je palivo z letounu…?“

Plaugher: „Objevili jsme cosi, co považujeme za kaluž, právě tam, kde je to, o čem se domníváme, že byla příď letounu.“ [sic].

Tak tedy – ačkoli vysocí hodnostáři, zákonodárci a vojáci tvrdí, že viděli pád letadla – nikdo nespatřil sebemenší kousek letounu, dokonce ani jeho podvozek: existují pouze neidentifikovatelné drobné úlomky kovu. Boeing nezachytily, byť na jediný okamžik, ani průmyslové televizní kamery, které slouží k nepřetržitému sledování pentagonského parkoviště ze všech možných směrů a úhlů.

Nyní si zopakujme oficiální verzi: Boeing, který změnil původní směr letu, prý unikl stíhačkám F-16, jež byly proti němu vyslány, zdolal systém protivzdušné obrany Washingtonu a vertikálně klesl na parkoviště Pentagonu, přičemž stále zůstával v horizontální poloze. Pak prorazil stěnu přízemí, ale do budovy pronikl pouze přídí a zastavil se v okamžiku, než do zdi narazil křídly. Trup se ihned rozpadl. Palivo, které měl v nádržích v křídlech, hořelo jen tak dlouho, než stačilo způsobit požár v budově, načež se proměnilo v kaluž, která se přelila k místu, kde údajně byla příď letounu.

Navzdory povinné úctě k vysoce kvalifikovaným „očitým svědkům“, významným funkcionářům a členům zákonodárných institucí, takovéhle tlachy se nedají spolknout. Vysoké postavení těchto svědků naprosto nezvyšuje věrohodnost jejich výpovědí, ale naopak jen zvýrazňuje závažnost prostředků použitých ozbrojenými silami Spojených států k zamaskování skutečnosti.

Je třeba dodat, že celá tato potřeštěná smyšlenka byla vybájena postupně, přičemž jedna lež si vyžádala další. Pokud se podíváte na první komuniké Pentagonu, citované na začátku této kapitoly, zjistíte, že se v něm nemluví o žádném Boeingu. Teorie o „sebevražedném letounu“ se objevila až o půl hodiny později. Právě tak ve výpovědi náčelníka štábu ozbrojených sil v senátním výboru nepadlo ani slovo o stíhačkách, které se údajně pokoušely napadnout záhadné letadlo. S výmyslem o bloudění letounů F-16 přišlo velitelství NORAD až o dva dny později.

Záhada letu 93 trvá…

Let 93 United Airlines. Jeden z unesených letounů 11. září 2001, který jako jediný „nenašel svůj cíl“ a podle oficiálních zdrojů se zřítil v Pensylvánii. Tři roky trvající mýtus, že únosce přemohli cestující, zvrátila zpráva Vyšetřující komise 11. září. Trosky letadla se však prakticky nikdy nenašly, v zemi byl pouze velký kráter. Všeobecně se má za to, že letadlo bylo sestřeleno armádou.

Avšak i v této verzi se začínají vyskytovat nejasnosti. Svědci nyní potvrzují, že sériové čislo jednoho z letadel s označením letů United Airlines 93 a 175, která měla být zničena 11. září, je stále obsaženo v aktivním letovém parku letecké společnosti UA. Sériová čísla letadel jsou přitom nepřenosná. Jak je to možné?

Alternativní internetové magazíny navíc nyní upozorňují na zprávu z 11. září 2001 (publikovanou onoho dne v 11:43:57 AM a stále visící na zpravodajském servru Wcpo.com), ve které se praví, že let 93 nouzově přistál na letišti v Clevelandu, neboť se úřady obávaly, že na palubě je bomba:

Boeing 767 na lince z Bostonu uskutečnil v úterý nouzové přistání na Hopkinsově mezinárodním letišti v Clevelandu vzhledem k obavám, že je na jeho palubě bomba, prohlásil starosta Michael R. White.

Podle Whita byl letoun naveden do bezpečného sektoru letiště a evakuován.

United identifikovali letoun jako let 93. Informovali také, kolik lidí bylo na palubě. United také s účastí sledují další let, 175 Boeingu 767, který byl unesen na lince z Bostonu do Los Angeles.

Výkonný prezident James Goodwin jménem letecké společnosti řekl: „Myšlenky každého v United jsou nyní s pasažéry a posádkou těch letů. Naše modlitby jsou také na zemi s každým, koho se to může týkat. United spolupracují se všemi příslušnými úřady, včetně FBI, aby získaly další informace ohledně těchto letů,“ dodal.

Badatel Dulce Decorum podotýká, že seriová čísla původních letadel jsou STEJNÁ jako sériová čísla letadel, která STÁLE LÉTAJÍ. Jde o označení 591 United Airlines a 612 United Airlines. Dulce uvádí, že zatímco tzv. N-čísla mohou být změněna, výrobcem udaná sériová čísla změnit NELZE. Podle očitých svědků létá stále Boeing 757-222 označení 594 UA sériové číslo 28142 kolem Chicaga (evidenční karta 591 UA zde). Podle FAA (Asociace civilního letectví) N594UA Boeing 757-222 však létá nyní s ODLIŠNÝM sériovým číslem, konkrétně 28145.

více info o knize na http://www.osud.cz/prichazimraz/

__________

Knihy o 11. září 2001:

Advertisements