h1

Ukázka z knihy Falešná vlajka 11. září od Philipa Marshalla

Listopad 1, 2010

11. září 2001 jsem se s šokujícím zděšením a znepokojujícím podezřením díval v živém televizním vysílání na útok, který změnil svět. Od prvního dne jsem pozorně sledoval dění a sbíral články i další materiály. Začátkem roku 2005 jsem všechny tyto materiály začal zkoumat, netušíc, kam to povede. Střelka kompasu směřující na viníky brzy začala ukazovat jedním směrem. Šest let poté ještě pořád kolísá.

V letech 1989 až 2005 jsem byl pilotem letecké společnosti, jejíž letadla byla 11. září unesena. Létal jsem po celém světě výhradně s Boeingy. Byl jsem kapitánem na typech 727, 737, 747, 747-400 a, což je pro tuto knihu nejdůležitější, na Boeingu 757 a 767, které použili únosci. Znal jsem kapitány Jasona Dahla z letu United 93 a Vica Saraciniho z letu United 175. Létal jsem s většinou členů posádek, které ten den zahynuly.

I kdybych k vyšetřování těchto událostí neměl žádný jiný důvod, tak si mí kolegové v aerolinkách zaslouží poctivý popis útoků. Snad bych ještě mohl dodat, že si to zasloužíme i proto, jelikož je od té doby 11. září využíváno proti nám ve formě noční můry vykonstruovaných bankrotů, drakonických pracovních podmínek a nepřátelského managementu.

 

S oddanými zaměstnanci naší společnosti jsem obletěl svět na tisících domácích i mezinárodních letů. Společně jsme stanuli skoro na všech civilních ranvejích ve Spojených státech, včetně desítek letů na všech třech letištích využitých 11.9., a skoro ve všech hlavních světových městech. V roce 2003 jsme létali charterové lety s Boeingem 747 pro americkou armádu a dopravovali na bojiště přes Kuvajt mladé mariňáky. Tehdy jsem napsal první knihu Lakefront Airport (Letiště na břehu jezera) na základě svých zážitků tajného hráče Bushovy vlády v 80. letech. Tato interní zločinná operace se stala známou jako Írán-Contras. Je alarmující, že se hlavní tajní hráči z Írán-Contras opět objevili v důkazech k 11.9. V leteckém výcviku těmto věcem říkáme červená vlajka. Tajná činnost – „černé operace“ nebo „černé vojenské operace“ – jichž jsem byl svědkem za vlády prvního Bushe, vypadaly, že položily základy nepředstavitelným černým operacím za toho druhého.

Vlastní zkušenosti s vládou podporovanými tajnými operacemi mi umožňují pochopit, jak fungují černé vojenské operace, jako jsou aktivity Blackwateru a dalších soukromých kontraktorů. Zkušenosti kapitána Boeingu pak přispívají k získání jasného obrázku ohledně leteckých aspektů 11.9., které široké veřejnosti zůstávají skryté. Několik let jsem rovněž pracoval v a kolem ropného průmyslu – jako pracovník na vrtné plošině v Mexickém zálivu koncem 70. let a pilot charterů Learjet pro Halliburton a další společnosti z ropné branže v mém rodném městě New Orleans a později v Dallasu na začátku 80. let. Ropa, letectví a tajné operace: to jsou tři hlavní oblasti ve světě 11.9.

Zpráva komise pro vyšetřování 11.9., velkou měrou překroucená díky snahám jejího výkonného ředitele Philipa Zelikowa, jmenovaného Bílým domem, nepředkládá přesný časový přehled útoku. Popisováním událostí mimo chronologické pořadí čtenáře mate. V této knize jsou popisy útoku předloženy v chronologickém pořadí s využitím záznamů FAA, radarových záznamů, zpráv NTBS, zkoumání komise pro vyšetřování 11.9., hlasových záznamů z kokpitu, svědectví leteckých dispečerů, dispečerů American a United Airlines i dalších úředních záznamů. Kromě leteckých analýz byly silné důkazy v této knize shromážděny jinými: vyšetřovateli Kongresu, vyšetřovateli komise pro 11.9., vyšetřovateli FBI, FAA a NTBS, a autory článků ve významných světových novinách a časopisech. Cituji rovněž několik faktografických knih ve formě vysvětlení a odkazů a vřele je všechny doporučuji.

Můj výzkum 11.9. narazil na mnoho červených vlajek, ale nakonec odhalil jeden typ tajné operace, používaný v dějinách bez ustání, známý jako „falešná vlajka“.

Falešná vlajka se definuje jako akt agrese, který má vypadat, jako že ho provedli vaši nepřátelé.

 

Jak bylo 11. září provedeno a jak naplánováno

Po provedení jakékoliv taktické operace se ozřejmí její plán. Práce únosců z 11. září 2001 ukazuje, že bezproblémovou první vlnu útoků na New York umožnil prvek překvapení. Poté však tato výhoda zmizela a v tu chvíli, jelikož šlo o mnohočetný útok s několika dopravními letadly, zbytek mise ohrožovala každá sekunda zpoždění. A ačkoliv je čas důležitý v každém plánu, pro tyto únosce byl čas s velkým Č naprosto rozhodující. Zpoždění mezi útoky v New Yorku a úderem na Pentagon, následovaným havárií letu United 93 v Pensylvánii, znamenalo strategické selhání, a to i navzdory dosažení velkého taktického úspěchu.

Téměř všechna pozornost kolem 11.9. se soustředila na dokonané strašlivé činy únosců. Přesto je přinejmenším stejně tak důležité soustředit se na to, co neudělali – jak se měl útok rozvinout a jak bylo naplánováno jeho úspěšné provedení. V tom únosci selhali a toto selhání se může ukázat jako příčina jejich zkázy.

Útočníci si k únosu vybrali čtyři výborné lety. Všechny měly odletět v rozmezí několika minut ze tří různých letišť. Patřily mezi první ranní lety a proto u nich byla nejmenší pravděpodobnost zpoždění. Kvůli nepředvídatelnému načasování rolování na těchto vytížených letištích se dalo těžko říct, které letadlo zasáhne cíl jako první. Kdyby to však šlo dobře, mohla všechna narazit v rozmezí minut, ne-li sekund.

Všechna letadla byla plně natankovaná, naložená a vyjela z vrat hangáru přesně podle časového plánu. Let American 11 vyjel z vrat v Bostonu v 7:50. Let United 175 vyjel rovněž v Bostonu v 7:59. United 93 vyjel v Newarku v 8:01 a American 77 v Dulles v 8:10.

V tu chvíli byla dobrá šance, že se všechna letadla dostanou do 8:15 do vzduchu, do 8:40 budou připravena k ovládnutí a brzy shoří po zásahu svých cílů. Do 9:11, což je dost zajímavé, by Američané byli svědky něčeho ne nepodobného armagedonu.

To, co se stalo ve skutečnosti, bylo dost hrozné. Vezměme však v úvahu účinek téměř souběžných úderů na Světové obchodní centrum, Pentagon a zničení Kapitolu. A právě to bylo v plánu: zabití tisíců Američanů v pekelných mukách v živém televizním přenosu a zároveň gilotinování nejznámějšího symbolu republiky. Jakkoli byl psychologický dopad 11.9. hluboký, trauma z toho, co se mělo stát, kdyby všechna kolečka zapadla do sebe, si lze sotva představit či odhadnout. Každopádně by to mohlo vyvolat prakticky neomezené politické důsledky, a to na hodně dlouho.

Kdyby všechno šlo podle plánu, únosci mohli čekat zuřivou, ale bezvýslednou reakci americké obrany. Do 9:11 by Američané byli ve stavu hlubokého šoku a skutečného teroru. Prezident by pronesl pochmurnou řeč v základní škole, kde ukazoval spoluúčast s americkými studenty, když četl nějaký příběh sedmiletým dětem. Bylo by jasné, že neexistuje nic, co může dělat, když odstartovaly stíhačky z Cape Cod do Doveru, Marylandu a Hampton Roads, jen aby zjistily, že zákeřný útok dávno skončil a k nebi stoupá pouze dým. Zločince by pak brzo identifikoval a okázale vyslal americkou armádu do nové éry odplaty.

Jenže takhle se to nestalo. Když se onen taktický plán analyzuje v leteckých podmínkách, je jasné, že únosci selhali nejen tím, že nedokázali narazit letem United 93 do Kapitolu, ale nedosáhli jednoho z nejdůležitějších cílů celé mise. Selhali, protože kvůli zpoždění a průtahům se ve všech případech ukázala skutečná identita pachatelů – ne jen konkrétních únosců, ale plánovačů a architektů celé mise. Činnost i nečinnost malého počtu odborníků v exekutivní složce před i po útocích byla pozoruhodná. Ale je to jejich jednání během poněkud zdlouhavé noční můry 11.9., které nakonec přivede pachatele na světlo, ne-li před spravedlnost.

Vydání knihy Falešná vlajka 11. září od Philipa Marshalla bude naší další aktivitou po vydání knihy: Usáma bin Ládin: mrtvý nebo  živý? od Davida R. Griffina. Kniha Falešná vlajka 11. ří vyjde přibližně začátkem jara 2011. Info na emailu: info.kniha@seznam.cz

Zdroj: http://falesnavlajka911.wordpress.com/

Advertisements
%d bloggers like this: