h1

Znala premiérka Pákistánu pravdu?

Březen 25, 2011

Dvojnásobná pákistánská premiérka Bénazír Bhuttová umírá 27. prosince 2007 na následky atentátu spáchaného za záhadných okolností, které nejsou objasněny. Stojí snad za její smrtí teroristická skupina al-Kajda, nebo pákistánská vláda?

„Usáma bin Ládin je mrtvý,“ říká Bhuttová

V prominentní pákistánské rodině se 21. června 1953 narodí Bénazír Bhuttová (1953–2007). Je to první dítě Zulfikara Alího Bhutto (1928–1979) a jeho ženy Begum Nusrat Isfahani (*1929). Po získání základního školního vzdělání odchází studovat do Spojených států. Absolvuje s vyznamenáním politologii na Radcliffově fakultě Harvardovy univerzity. „Byla to nejšťastnější léta mého života,“ vzpomíná později a dodává: „Formovala základ mého demokratického přesvědčení.“ Ale ani tím se nevyčerpává její další vzdělávání, protože záhy odchází do Velké Británie, kde na Oxfordu v letech 1973 až 1977 studuje filozofii, politologii a ekonomiku. A ještě navíc si přidává další postgraduální studium, tentokrát kurs v oboru mezinárodního práva a diplomacie. Je zde velmi populární, a to nejen kvůli svým vědomostem, ale i díky své ženské přitažlivosti. Ani není divu, když ji v prosinci 1976 zvolí jako předsedkyni debatního spolku Oxford Union. Stává se tak vůbec první asijskou ženou, která stojí v čele této prestižní společenské organizace.

Nemá na politiku věk
Je to období, kdy její otec Zulfikar Alí zastává vrcholné politické funkce v její vlasti. Bénazír se vrací do Pákistánu v červnu 1977 a chce vstoupit do diplomatických služeb. Otec na ni ale tlačí, aby raději usilovala o zvolení do parlamentu. Bénazír má ale smůlu, nemá na vysokou politiku ten patřičný věk. Dělá proto zatím svému otci poradce. Právě po jejím návratu ze studií domů se Bénazír dostává do víru událostí, které vyústí ve vojenský převrat vedený generálem Muhammadem Zijáulem Hakem. Dozvídá se věci, které jejím hluboce demokratickým smýšlením silně otřásají.

Konspirace na otce
Jde především o politický podvod, když jsou násilně shora anulovány výsledky voleb, ve kterých otcova Pákistánská lidová strana (PPP) strana získává vítězství. Zadruhé se jedná o křivé obvinění otce, že prý má na svědomí potírání demokratických svobod v zemi a disidentů ve vlastní straně. Zejména na něho svalují konspiraci, která vede k zavraždění otce opozičního politika Ahmeda Razy Kasuriho, jenž je v autě omylem zastřelen namísto syna. Tak je její tatínek v atmosféře výjimečného stavu v zemi 5. července 1977 zatčen a postihu se nevyhne ani rodina.

Domácí vězení s tvrdými podmínkami
Bénazír je společně s matkou ve stejný den internována v takzvaném „politickém táboře“. Ačkoliv je na veřejnosti řečeno, že se jedná pouze o „domácí vězení“, ve skutečnosti jsou zde životní podmínky – jak posléze vzpomíná Bénazír – „mimořádně tvrdé“. Jejího otce válečný soud podle stanného práva odsuzuje k smrti. Přes protesty domácí a světové veřejnosti, včetně četných významných osobností, je 4. dubna 1979 popraven. Bénazír je propuštěna až po pěti letech. Od vlády dostane souhlas k opuštění Pákistánu. Odletí do Londýna, kde se okamžitě ujme role vůdkyně otcovy Pákistánské lidové strany (PPP) v exilu.

Mrtvola v jezeře
Je jí sice teprve jedenatřicet let, ale přesto již má hodně cenných zkušeností a je vyzbrojena i svými přirozenými schopnostmi vést rozhodný politický zápas. Navíc zůstává jako jediná z celé nešťastné rodiny, kdo může převzít po otci štafetu. Bénazír má dva bratry – Mira Murtazu (1954–1996) a Šahnawáze (1958–1985). Oba jsou zabiti za nevyjasněných okolností. Mrtvola druhého je nalezena v roce 1985 v jeho apartmá na francouzské Riviéře. První z obou bratří, Mir Murtaza, má být otcovým nástupcem. Po událostech roku 1977 je nucen uprchnout ze země. Nejdříve utíká do sousedního Afghánistánu. Pak žije v několika hlavních městech zemí Středního východu, odkud vede kampaň proti pákistánskému vojenskému režimu, a zároveň zakládá militantní skupinu nazvanou al-Zulfigar. Ve své vlasti je velmi oblíbeným a v roce 1993 vyhrává volby. Jeho život o tři roky později ukončí kulka neznámého střelce, a to opět za okolností, které zůstávají zahaleny tajemstvím.

Vdavky s budoucím prezidentem
Když se v roce 1986 začínají v Pákistánu uvolňovat tuhé podmínky pro politickou činnost, rozhodne se Bénazír k návratu. Okamžitě se pouští do veřejných projevů, na které přicházejí stále větší davy posluchačů. Chtějí slyšet její program zaměřený na demokratizaci i vylepšení neutěšené hospodářské situace v zemi. V průběhu této intenzivní politické činnosti si ještě najde volný čas pro svoji ryze soukromou záležitost. Ta, jak se později ukáže, zanechává svoji stopu i v budoucím vývoji země. Dne 18. prosince 1987 se Bénazír v Karáčí provdává za muže jménem Asif Alí Zardárí (*1955). Je to budoucí pákistánský prezident. Mají spolu tři děti: Bilawal, Bakhtawar a Asifa.

V pětatřiceti premiérkou
Diktátor Zijául Hak letí 17. srpna 1988 s několika vojenskými pohlaváry v letounu, který exploduje na trase nedaleko Bahávalpuru v provincii Paňdžáb. Všichni cestující na palubě jsou zabiti. A jelikož je mezi oběťmi i Arnold Raphel, americký velvyslanec v Pákistánu, zavdává to podnět ke spekulacím o spiknutí. Když 16. listopadu téhož roku proběhnou v Pákistánu volby – nutno zdůraznit první relativně svobodné po dlouhé době – vítězem se stává blok vedený stranou PPP v čele s Bhuttovou. Tak se pětatřicetiletá Bénazír po složení slibu dne 2. prosince 1988 stává předsedkyní pákistánské vlády. Je vůbec první ženou v čele kabinetu v dějinách této země a také vůbec nejmladší osobou zastávající tento vrcholný exekutivní post.

Exil v Dubaji
Bhuttová tuto funkci vykonává asi 20 měsíců a je pak odvolána tehdejším prezidentem Ghulámem Khánem (1915–2006) kvůli údajnému obvinění z korupce. Ale v roce 1993 je opět jmenována do stejné funkce. Nicméně i v tomto druhém funkčním období ji pronásledují kontroverzní jevy. Na jedné straně jí přičítají finanční a morální podporu Tálibánu v Afghánistánu, od čehož si slibuje nastolení stability v této sousední zemi. Ale na straně druhé je fakticky nucena z funkce odejít z obdobných důvodů jako v roce 1989. Odchází do exilu v Dubaji, kde zůstává až do 18. října 2007, kdy se vrací do Pákistánu. Je to po dohodě s tehdejším prezidentem Parvízem Mušarafem (*1943), jenž jí zaručuje stažení všech obvinění z korupce.

Osudové shromáždění
Bénazír Bhuttové je v době návratu do vlasti 54 let. Opět se cítí ve skvělé formě a znovu vstupuje na politické kolbiště. Jelikož se blíží parlamentní volby v lednu 2008, tak aktivně vystupuje, zúčastňuje se celé řady schůzí a shromáždění, kde získává cenné politické „body“. Zdá se, že má největší šanci stát se potřetí vítězkou a premiérkou. S tímto předsevzetím jede 27. prosince 2007 do Ráválpindí. V milionovém velkoměstě na východě provincie Paňdžáb se koná velké předvolební shromáždění. Po jeho skončení Bénazír usedá do otevřeného vozu a ve stoje pozdravuje aplaudující davy.

Výbuch byl v pět
Avšak kolem 17. hodiny se ozve několik výstřelů a následná detonace. Bénazír Bhuttová je těžce zraněna. Na místě zůstává 20 mrtvých. Sebevražedný atentátník, který na premiérku dvakrát vystřelí a pak se sám vyhodí do vzduchu, náleží podle zjištění vyšetřovatelů ministerstva vnitra k islámské sunnitské skupině Lashkar-e-Jhangvi. O té je známo, že udržuje těsné kontakty s al-Kajdou. Jedná se o skupinu, na jejímž kontě jsou podle pákistánské vlády stovky zabitých lidí a kterou v roce 2001 tehdejší prezident Parvíz Mušaraf zakazuje.

Je vláda viníkem?
Bénazír Bhuttová umírá v 17.35 místního času ve všeobecné nemocnici v Ráválpindí. Zpráva o jejím skonu vyvolává nejen v zemi, ale prakticky po celém světě velký šok. Kdo asi stojí za takovou bezohlednou likvidací populární politické osobnosti, navíc ženy a matky tří dětí? Odpověď se nachází, tak jako v celé řadě předešlých příběhů v tomto Speciálu, v říši dohadů, záhad a spekulací. Podle pákistánské vlády stojí za jejím zabitím organizace al-Kajdá, která se tak snaží destabilizovat situaci v zemi. Avšak podle jejích příznivců je prý hlavním viníkem samotná vláda anebo některé vládní kruhy.

Agent vrahem teroristy
Bénazír Bhuttová se ovšem sama postará o senzaci, která rovněž může představovat jednu z příčin, proč se atentátník o jejím osudu rozhoduje zrovna takto. Premiérka totiž dává interview reportérovi Davidu Frostovi z televizní stanice al-Džazíra, a to 2. listopadu 2007 – tedy jen asi sedm týdnů před atentátem. Vyvolává velké překvapení, když říká, že Usáma bin Ládin (*1957) již není mezi živými. Za muže, který ukončí jeho život, naprosto otevřeně označuje militantního islámského dobrodruha Omara Sheikha (*1973), který je znám jako Ahmed Omar Saíd nebo Mustafa Muhammad Ahmad. Bývalý pákistánský prezident Parvíz Mušaráf ve své memoárové knize In the Line of Fire: A Memoir z roku 2006 tohoto muže označuje za několikanásobného agenta, mimo jiného prý vycvičeného britskou tajnou službou MI6.

Žije, nebo nežije?
Slova premiérky o zabití tolik hledaného vůdce al-Kajdy ovšem mohou mít dalekosáhlé důsledky. Nutno vzít do ruky kalendář a počítat. Zmiňovaný Ahmed Omar Saíd je totiž pákistánskou policií zatčen, a to 12. února 2002. Jestliže by tedy měl být Usáma bin Ládin vskutku zabit tímto mužem, pak vyvstává logická otázka. Proč se pak vede ještě několik dalších let válka v Iráku a umírají v ní i tisíce mladých Američanů? Cožpak není proklamovaným cílem této války dopadení nebo zlikvidování Usáma bin Ládina? Možná je vše úplně jinak a vůdce al-Kajdy žije.

Musí se umlčet
Toto tvrzení Bhuttové představuje otřes celé konstrukce zdůvodňující nutnost války proti terorismu na irácké půdě. Právě to může být jednou z příčin, proč se spekuluje také o jejím umlčení ze „širších mezinárodních souvislostí“ Další záhadnou otázkou ovšem zůstává, proč velmi zkušená politička, vycepovaná i anglickou diplomatickou školou, je natolik neopatrná, že vůbec pronáší výrok tak explozivní povahy? Záhadné okolnosti kolem skonu Bénazír Bhuttové stále trvají. Mluvčí teroristické organizace al-Kajdá v Pákistánu tvrdošíjně odmítá účast na atentátu. Ovšem vláda trvá na svém stanovisku z 29. prosince 2007, že tito teroristé mají rozhodující podíl na zavraždění premiérky.

Bouchne se o střechu
Zároveň se i v samotných nejvyšších kruzích v Islamabádu nejen dohadují, nýbrž i zuřivě hádají o to, kdo je viníkem a jak vlastně Bhuttová umírá. Podle vládních činitelů, kteří vycházejí z lékařské zprávy, skoná premiérka na následky váženého zranění hlavy o posuvnou střechu. Bhuttová totiž v otevřeném autě stojí, aby mohla lépe odpovídat na pozdravy kolem stojících davů. Když začne útok, premiérka si sedá a pokouší se střechu přiklopit, a tak se o zvedací zařízení zmíněné střechy těžce poraní. Lékařská zpráva nic neuvádí o tom, že by měla v těle nějaké kulky. Avšak její kolegové z vedení strany PPP sdělují před novináři, že mohou svědecky doložit, že příčinou smrti je střelné zranění. Tento postoj rozhodně sdílí také Sherry Rehmanová, osobní asistentka a mluvčí premiérky.

Nemocnice mlží
„Viděla jsem zranění způsobené střelnou zbraní na zadní části její hlavy a další ránu z druhé strany, kudy kulka vyšla,“ tvrdí Rehmanová a dodává: „Byla jsem mezi lidmi, kteří její tělo omývali před pohřbem. Nemohli jsme ji vlastně ani řádně omýt, protože rána stále trochu prosakovala. Ztratila velké množství krve.“ Rehmanová ovšem nezůstává jen u konstatování skutečnosti, které je svědkyní, nýbrž pokračuje a přímo obviňuje vládní činitele, že zatajují okolnosti atentátu. Říká: „Přinutili nemocnici změnit prohlášení. Nemocnice nikdy nevydala správnou zprávu. Ministerstvo vnitra tvrdí, že zemřela kvůli jakémusi nárazu proti zatahovací střeše auta. To je směšné, je to nebezpečný nesmysl, který zastírá to, co se opravdu přihodilo.“

Neobyčejný případ
Ministerstvo vnitra navrhuje opozici, aby se přesvědčila se o tom, co je příčinou smrti Bhuttové. Jeho mluvčí Džávid Ikbal Číma tedy nabízí možnost exhumace ostatků Bhuttové s provedením posmrtného ohledání. A to i přesto, že je známo, že s tímto postupem, a to ještě před pohřbem, nesouhlasí její manžel Ásif Alí Zardárí. Současně zmiňovaný představitel ministerstva vnitra znovu opakuje, že vláda má důkazy o tom, že za atentátem stojí vůdce pákistánské sekce al-Kajdy, kterým je Bajtulláh Mahsúda. Odmítá zahraniční pomoc při vyšetřování, když říká: „Toto není obyčejný kriminální případ, při němž bychom potřebovali pomoc mezinárodního společenství. Myslím, že jsme schopni to sami zvládnout.“

Na ženy neútočíme!
Jakoukoli spoluúčast pákistánské al-Kajdy na vraždě Bénazír Bhuttové však důrazně odmítá islámský duchovní Umar, jenž vystupuje jako tiskový mluvčí Bajtulláha Mahsúda: „Zásadně to popíráme. Lidé z našich kmenů dodržují určité zvyklosti. Na ženy neútočíme. Je to spiknutí, za nímž stojí vláda, armáda a tajná služba. Je to divadlo. Naše skupina vede boj pouze proti Americe a pákistánské státníky nepovažuje za své nepřátele.“ Pro agenturu AFP pak má Umar ještě telefonické sdělení. V něm vyslovuje lítost nad smrtí Bhuttové. Navíc zdůrazňuje, že je zcela vyloučeno, aby se militantní muslimové mohli dostat k Bhuttové přes silný bezpečnostní kordon na předvolebním shromáždění. Právě po jeho skončení je Bhuttová zavražděna.

Vítězství al-Kajdy?
„Bénazír nebyla osobností jenom v Pákistánu, ale také političkou uznávanou v zahraničí. Její smrt nás zarmoutila a šokovala,“ dodává Umar. Vláda ovšem trvá na svém. Dokazuje to i svým tvrzením z 28. prosince 2007, že její bezpečnostní služba zachycuje podivný telefonický rozhovor. V něm údajně Bajtulláh Mahsúd chválí aktéry atentátu. Podle zveřejněného přepisu tohoto telefonátu Mahsúd říká: „Byla to úžasná práce. Ti hoši, co ji zabili, byli odvážní.“ 28. prosince 2007 se nechává slyšet údajný mluvčí teroristické organizace al-Kajdá, když v internetovém vydání listu Asia Times popisuje smrt Bénazír Bhuttové jako vítězství al-Kajdy těmito slovy: „Je to naše první vítězství nad těmi, kteří se spojili s bezvěrci ze Západu v boji proti al-Kajdě a vyhlásili válku bojovníkům svaté války islámu mudžáhidům.“

Islamisté s jadernými zbraněmi
• Pákistánská islámská republika, stát v jižní Asii u Arabského moře, vznikl v roce 1947 vyhlášením nezávislosti Britské Indie a jejím rozdělením podle náboženského hlediska na dominia Pákistán (muslimský) a Indie (hinduistický).
• Podle odhadu z roku 2008 zde žije asi 173 milionů lidí na území, jehož rozloha činí 803 943 km čtverečních. Pákistánské obyvatelstvo tvoří řada národností, které jsou kulturně a jazykově odlišné – Balúčové, Paštunové, Sindhané, Paňdžábci.
• Většinou jsou to zemědělci a chovatelé dobytka. Z náboženského hlediska se drtivá většina hlásí k islámu (asi 95 procent veškeré dospělé populace s tím, že 80 procent jsou sunnité a 20 procent šíitové).
• V zemi se rozvíjí řada průmyslových odvětví, zejména těžební odvětví, chemie a petrochemie a již tradiční textilní průmysl (zpracování bavlny, vlny, hedvábí, lnu, juty). Pákistán je vlastníkem jaderné zbraně.

Útok na základny nevyšel
• Druhá indicko-pákistánská válka probíhá v prosinci 1971 a je vyvolána situací ve východní části Pákistánu, pozdějším Bangladéši, kde po volání veřejnosti po autonomii začne pákistánská armáda masakrovat stoupence bengálské Lidové fronty.
• Indická vláda se rychle rozhodne pro vojenskou akci. Pákistánci se snaží Indy předejít a pokoušejí se 3. prosince 1971 o překvapivý úder na indické letecké základny.
• Avšak indické vzdušné síly jsou v pohotovosti a pákistánský letecký útok skončí fiaskem.
• Výsledkem této války jsou dvě významné události: je vyhlášena nezávislá Lidová republika Bangladéš a v Pákistánu dochází ke změně režimu. Moci se ujímá Zulfikár Alí Bhutto.

Popraven za falšování výsledků
• Zulfikár Alí Bhutto (1928–1979), významný pákistánský politik a otec Bénazír Bhuttové, působí v letech 1963 až 1966 jako ministr zahraničí a obrany.
• V prosinci 1971 se stává pákistánským prezidentem a v této nejvyšší státní funkci setrvává do roku 1973.
• Pak je jeden rok předsedou parlamentu. V dalších čtyřech letech řídí vládu. Po vítězství ve volbách 1977 je obviněn poraženou politickou stranou Pákistánskou národní aliancí z falšování volebních výsledků.
• Vojenská rada v čele s generálem Zijáulem Hakem vyhlašuje v zemi výjimečný stav a Bhutto je zatčen.
• V roce 1978 se Hak stává prezidentem, zatímco Bhutta odsuzují k smrti a přes protesty veřejnosti i četných zahraničních politických osobností je 4. dubna 1979 popraven.

Prezident, který musí odstoupit
• Budoucí náčelník generálního štábu a prezident Pákistánu Parvíz Mušaráf pochází z Mohallah Kača Saad Ulláh, kde se narodí 11. srpna 1943.
• Vyrůstá v pákistánském Karáčí a pak v Turecku. Vystuduje pákistánskou vojenskou akademii a po jejím absolvování slouží u elitního dělostřeleckého pluku.
• V roce 1999 se uchází o přímý vliv na politické dění. Ve vojenském puči z 12. října 1999 sesazuje předsedu vlády Naváze Šarífa a přejímá veškerou moc.
• Dne 20. června 2001 slibuje „zavedení“ demokracie a stává se pákistánským prezidentem. Mušaraf tedy vstupuje naplno do politiky, ale to už se na podzim 2007 z nuceného exilu vracejí skutečné politické osobnosti, jako bývalí předsedové vlády Naváz Šaríf a Bénazír Bhuttová.
• Tyto lidi je třeba zastavit, vždyť se již blíží volby plánované na leden 2008. A tak v předstihu dne 3. listopadu 2007 vyhlašuje Mušaráf výjimečný stav. Pak vládne železnou rukou vojenského diktátora ještě několik měsíců.
• Avšak 18. srpna 2008 Mušaraf opouští prezidentský palác. Je fakticky donucen k odstoupení.
• Mušarafovi totiž hrozí trestní stíhání za vyhlášení výjimečného stavu z 3. listopadu 2007.

Zdroj: http://epocha-special.rf-hobby.cz/

Doporučujeme taky k tématu přečíst:

Reklamy
%d bloggers like this: